Egon Bondy – Šaman

Původně publikováno v roce 2007.

Jestli si dobře pamatuji, tak Šaman (1976) Egona Bondyho je první dílo, které jsem od autora četl a dodnes Šamana řadím k tomu zajímavějšímu a lepšímu z jeho tvorby. Když jsem viděl nové vydání z produkce nakladatelství Akropolis, ani jsem ho nechtěl kupovat. Nová grafická podoba, sladěná s ostatními Bondyovkami tohoto nakladatelství (zatím Máša a Běta, Hry) mě nepřipadala jako dostatečný důvod ke koupi. Ale pak jsem si v doslovu přečetl, že starší vydání, 3x Egon Bondy, 1991, bylo odpovědným redaktorem mírně upraveno, měněn slovosled a odstraněny vulgarity, tak jsem si přeci jenom knihu, která se vrací k původní autorově podobě, koupil.

V paleolitické osadě začíná po zimě jaro, což znamená práci pro stárnoucího šamana. Ten sice ví, že vše funguje bez obřadů, ale stoprocentní jistotu nemá. Seznamujeme se s šamanskou mytologií vzestupu na nebesa a sestupu do podzemí po šamanském stromu. Šamanská magie a obřady totiž v tomto světě fungují, jednak psychologicky, ale i ve skutečnosti. Takže rozmlouvání s duchy zvířat i země a další magické praktiky patří k běžné šamanově praxi. Dále se seznamujeme s členy tlupy, kteří jsou přízemní a žijí ze dne na den. Jen mladá dívka, ještě třináctiletá Muška, snad zažívá něco podobného jako šaman. A také někteří mladí se o něco snaží a tak jim šaman provádí přísně zakázané tajné obřady. Pohybujeme se sice v pravěké společnosti, ale ta má totalitární rysy, je sešněrována umělými pravidly, nad všemi kmeny bdí Velký Šaman a Velký náčelník, a také Tajná policie. Zkrátka je popisována situace normalizačního Československa v paleolitické alegorii, s Bondym jako šamanem.

Jednoho dne přichází Tajná policie, dívka (později uváděná jako pracovnice nebo Velká gestapačka) a její tupý společník, jí jde hlavně o sex, na šamanovi si dokonce vynutí tajné způsoby (=orální sex). Vědí o všem, částečně to tolerují, ale chtějí vše kontrolovat, mít o všem přehled. Od šamana chtějí, aby do deseti dnů našel v osadě nepřítele státu, protože soudruh šaman prostě nějak nespolupracuje a špatně šamanuje.

Zajímavý je pohled ostatních členů tlupy na šamana – když bojuje s démonem o duši mladé dívky, tak je mocným šamanem, ale většinu času je starým ochlastou a smilníkem, žebrota líná. Sám ví, že dělá obřadního tatrmana, ale je mu jasné, že zrovna v oblibě není. Šaman „vybočuje z řady“ stáda pitomců, sem tam má i nějaké filosofické myšlenky nebo úvahy, ve volném čase uvažuje o současnosti a minulosti, resp. o vývoji a na řadu přicházejí typické Bondyho úvahy a srovnání, přenesené do oné doby a reálií. Myšlenky jsou možná v nějaké ranější nebo syrovější podobě, odpovídající paleolitické společnosti. Jedinou naději proti všeobecnému úpadku a tuposti vidí u mladých, ale ti také stárnou, vždyť on pamatuje doby, kdy dnešní staří byly mladí.

Knihou prostupuje atmosféra pomalého a všeobecného úpadku, pocit „konce světa“, což je u Bondyho také oblíbený námět. Vždy se zajímal o osudy lidí v době začátku úpadku, kdy přemýšlí o smyslu jejich práce, zda vůbec na ni někdo naváže a zda má taková práce smysl. Popisuje rezignace někoho, kdo ví víc, než ostatní, ale nemá komu to předat, protože mu ostatní „stádo“ nemůže rozumět.

Když šaman omylem znásilní jednu z náčelníkových manželek, zachrání ho před jistou smrtí pouze Velká gestapačka, čímž vzroste šamanova reputace, ve skutečnosti ale strach a podlézavost. Následující kapitola Velká gestapačka obsahuje filosofickou promluvu šamana, o Ontologii a Bohu, mírně naroubovanou na šamanskou realitu a mytologii. Také mluví o nepřetržitém proudu žití. Je to to, co říká Bondy i jinde, i ve filosofickém díle, pouze snad přístupnější formou. Gestapačka odvádí udaného Kulhavce a stane se jakousi šamanovou ochránkyní, přeci jenom, je to šikovnej mužskej.

Jak jsem již říkal, Šaman je Bondyho projekce nebo alter ego, byť jen částečné, což nejlépe poznáváme z drobných náznaků, ale hlavně z rozmluvy s Muškou o nemoci, smrti a vyváznutí z odpovědnosti skrze smrt. Znamená to, že zde přiznává spolupráci a že šukal vyšetřovatelku, nebo je to jen představa, skrytá touha? Na jeho monolog s gestapačkou navazuje také rozhovor s Kukučkou, jeho pitomým pomocníkem, o práci a napravování skutků, nikoliv o odměně a trestu. Kukučka hlásá, že by si lidi neměli ubližovat, a že by jim to měl někdo zvěstovat formou příkladu nebo vzoru, i za cenu smrti, sebeobětování se, někdo, kdo by se choval jako bůh na zemi. Vlastně tak předjímá Ježíše v šamanské realitě. I pro šamana je to těžké téma, jsme totiž ve společnosti, která nezná ani slovo „hřích“, pouze tabu.

Při Velkém transu, ve kterém léčí Mušku, poznává šaman mystické poznání a všeobjímající lásku. Poznání v transu a požadavek Gestapačky na další protistátní živel jej žene na ledovec, na konec světa, k žití bez lidí. Tam potkává ďábla, který se chystá převzít jeho podobu a hodlá kázat lidem to, co chtějí slyšet, o odměně a trestu od Boha, což šaman neuznává a na poslední chvíli se mu podaří ďábla porazit. Po pár týdnech se vrací do tábora, kde ho donutí usvědčit Fousáče, a pak jej vyhodí, nechají ho dožívat mezi odpadky. Ochranu gestapačky ztratil, protože koneckonců, není to jedinej šikovnej mužskej. A tak, zatímco čeká, než na jaře přijde nový šaman, uplynul jeden šamanův rok. Pouze mladí jej ještě respektují a chtějí provádět již zmíněný, tajný obřad. Na konci knihy jsou šamanovy písně z toho roku, což jsou jediné autorovy básně mimo básnické sbírky. Básně mě nikdy moc nešly číst, zde se překonávám – je to krátká rekapitulace šamanova roku a myšlenek, zase trošku z jiného úhlu pohledu.

Druhá polovina knihy je zajímavější, první obsahovala jakýsi děj, ani ne příběh, spíš popis tábora, ve druhé jsou již Bondyovské úvahy a témata. A uvědomuji si, že při prvním čtení, před patnácti lety, jsem nemohl chápat ani polovinu toho, co chtěl autor říci. Protože když si odmyslíme děj a sexuální motivy, dostaneme se opět k velice závažným úvahám. Zejména myšlenka odměna-trest u věčného života versus napravování skutků v opakovaných životech je podnětná, zřejmě souvisí s autorovým zájmem o budhismus a Tao.

Jak jsem niž uváděl, jedno z přístupnějších a lepších děl, které představuje poměrně dobru úvodní bránu do Bondyho světa.

Series Navigation