Nezařazené

Misty Ways – Train of Lust

Brněnští Misty Ways se dočkali debutového alba v roce 2014, po zhruba deseti letech existence. Na první pohled nabízí album směsici symfometalových postupů včetně kláves, chytlavých refrénů, elektronického podkreslení a zpěvačky, naštěstí však chybí prvoplánová bombastičnost a efektnost, která u některých podobných skupin zakrývá tvůrčí prázdnotu. Misty Ways se pro mě pohybují na hraně přeplácanosti a kýče, chytlavosti a líbivosti, jenže základem jejich tvorby je jak solidní hudební řemeslo tak umělecká vize. K prezentované hudbě ladí i booklet CD obsahující několik stylizovaných fotek a texty. 
Hudba Misty Ways kombinuje metalovou razanci s popovou uhlazeností, gotickou temnotou, elektronickou hravostí a romantickou zasněností, přitom staví na osvědčených rockových základech a poctivé muzikantské práci. Na nahrávce se objevují zajímavé motivy a vyhrávky (na čemž má hlavní zásluhu kytarista Derias), chytlavé refrény i melodické popěvky. Zpěvačka Katryna zvládá různé polohy hlasu a styly zpěvu a jen těžko říct, která poloha ji sedí nejlépe – asi všechny. 
Jednotlivé ingredience samy o sobě jsou místy až podbízivé a laciné, ale jejich vhodná a citlivá kombinace posouvá výsledek o úroveň výš, zkrátka když tomu někdo věří a rozumí, může použít i laciné a kýčovité prvky k vytvoření uměleckého díla. Množství použitých různorodých prvků je přitom citlivě sladěno, nejde o žádný samoúčelný pejskokočičkovský dort
.
Základ skladeb tvoří symfometalová mašina a elektronikou osvěžená rytmika, dojde na změny tempa, kdy energické momenty střídá zvolnění v podobě šeptaných pasáží, melodických a snivých sól a meziher, některé skladby gradují chytlavými refrény. Dojde i na až éterické zklidnění, např. v „Too Late for Living“, což mě ale zrovna moc nezaujalo. Mnohem zajímavější mi přijde hned následující „Bloodmoon Rising“ a navazující hitovka „Beat the Devil by the Hell“ protkaná elektronickými rytmy, samply, zkresleným hlasem i tichým šepotem … a ten dívenkovský zpěv… Chytlavým refrénem, gradující atmosférou a psychadelickou pasáží mě zaujala „Lucrezia“, kde zazní i hostující housle; dalším hostem na nahrávce je Rootovský Ashok. 
Nahrávka mě celkem baví a líbí se mi, trochu mi chybí drive koncertního provedení – ono vidět zpěvačku Katrynu nebo ji jen slyšet je rozdíl, a i celkově je pódiová prezentace důležitou součástí image skupiny – nejde jen o přehrání repertoáru. Na albu se najdou zajímavé a chytlavé věci, atmosféra mi místy připomíná první sólovku Tarji. Celek je svojský i celkem originální ale na druhou stranu nejde o nic světoborného a ne všechny skladby mě baví, hodně však oceňuji přístup kapely a uznávám její poctivost a zapálení. 
Celkový dojem z debutu je takový naleštěný „kýč“ s cingrlátky, až bych řekl „pouťový metal“ (což myslím v pozitivním smyslu), zkrátka líbivý, přitom však upřimný, uvěřitelný a muzikantsky poctivý. Misty Ways prostě jejich tvorbu věřím a necítím v ní povrchní trendovost. 

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.