Právě poslouchám,  Hudba

Nico – Desertshore

This entry is part [part not set] of 2 in the series Nico

„Desertshore“, (1970), třetí desku zpěvačky, modelky a herečky Nico produkoval John Cale. Na ploše třiceti minut přináší deska typický zvuk Nico – disharmonické klávesy a tvrdý zpěv. Některé skladby jsou celkem zajímavé ale není to deska, kterou bych si chtěl pouštět nějak často (a na odreagování). Možná je to umění (určené pro úzkou skupinku intelektuálů) a určitě to patří do amerického undergroundu 60. a 70. let a s tím spojené alternativní kultury. Každopádně dobové kritiky (nejen tuto) desku spíše odmítly, přesto má Nico až kultovní status.

Na nahrávce převažuje temnota, ať už nervy drásající nebo sametově smutná, táhlé tóny a pomalé tempo. Od začátku desky („Janitor of Lunacy“) zní typické, dlouhé tony „gotických“ a disharmonických kláves (harmonium) a zpěv. V některých skladbách doprovází Nico John Cale na klavír („Falconer“, kde se tvrdý zpěv postupně změní v jemnější podobu, temná, pomalá „Mütterlein“) nebo violu (temná, ponurá, „Abschied“), případně zní údery zvonů nebo až industriální zvuky.

Ne všechny skladby se nesou v tomto typickém duchu, „My Only Child“ zpívá Nico acapella s občasnými sbory, ale zas taková zpěvačka, aby to celé utáhla Nico není, následující kratička „Le Petit Chevalier“ zpívá její syn francouzky za doprovodu na cembalo. Nico, její zpěv i skladby, dokáží být tvrdé ale i romantické až něžné („Afraid“). Závěrečná „All That Is My Own“ zní trochu jinak než ostatní, dostane se na fanfáry, jakési industriální zvuky a šepot/deklamace střídá zpěv.

„Desertshore“ je náročná a nijak líbivá deska. Výrazovými prostředky spíše minimalistická a celkově alternativní.

Hodnocení

Průměrné hodnocení 1 / 5. Vote count: 1

Zatím nehodnoceno.

Series Navigation