Stephansdom Vídeň, 1:300
Vystřihovánka je označená jako obtížná, což je pravdivé označení, balení obsahuje jedenáct archů A3 a jeden karton A4. Číslovaných dílů je 168 ale většina věžiček a dalších detailů je vícekrát a skládá se z několika částí, takže unikátních dílů je několik tisíc. Marně jsem pátral, zda se kartonem mají některé díly podlepit, vypadá to však, že slouží jen jako výztuž balení. Vystřihovánka totiž prakticky neobsahuje návod ale pouze dvě návodové kresby a lakonickou poznámku, že se model staví podle čísel, v průběhu stavby se ukázalo, že je to dostačující. Za docela užitečný považuji tmavý potisk archů z rubové strany včetně čísla dílu.
S heslem „kdo nic nedělá, nic nepokazí“ jsem se vrhl na stavbu. Po slepení základny zvící rozměrů skoro A3 následuje relativně úmorná kompletace dvaceti šesti zapuštěných oken, přičemž šest z nich je dokonce dvojitých. Tato okna jsou následně vlepena do jednotlivých dílů obvodového pláště, bohužel není vyznačeno, kam které okno patří a je třeba jisté pozornosti, mě se podařilo dvě okna prohodit. Při kompletaci pláště bych uvítal radu v jakém pořadí díly lepit a hlavně, kdy plášť přichytit k zemi a kdy jej přikrýt stropem. Nakonec jsem nejdříve sestavil jednotlivé stěny i strop zvlášť a tak trochu mimo pořadí jsem dokončil vstupní portál. Poté jsem přilepil čelní stěnu s portálem k podlaze a opačnou část lodi ke stropu, úzká pětihranná loď je i tak hůře dostupná. Následně jsem k čelní stěně a podlaze přilepil boční stěny, poté závěr katedrály s přichyceným stropem a ten jsem postupně připevnil ke všem stěnám. Takto vzniklý korpus vypadá celkem dobře a je i šikovně vymyšlen, pouze strop by mohl být pevnější a to zvlášť pod věžemi. Z kartonu jsem proto vytvořil tři T-nosníky a strop vyztužil, dokonce jsem uvažoval o prolakování korpusu zevnitř, ale po pročtení několika diskusí jsem od toho upustil. Celý korpus jsem nechal důkladně proschnout, což bylo díky odjezdu na dovolenou celkem jednoduché. Dosud použité díly zabíraly cca 3.5 archu z 11, lze tedy hovořit o tom, že je tím hotovo 30% modelu, ale to je dáno celkem velkou plochou dílů, nemyslím si, že by byla skutečně třetina stavby za mnou.
Po proschnutí korpusu následuje kompletace dvaatřiceti opěr pláště a dvojice věží, během týdne však zvládám jen patnáct z nich. Opěrky a věžičky jsou složeny z několika drobných dílů (dvou až osmi) a jejich vytvarování je celkem piplačka náročná na pečlivost. Lepení často spočívá ve tvarování papíru provlhlého lepidlem, kvalitní pinzeta (kterou nemám) se ukazuje jako skoro nezbytná. Při kompletaci těchto drobných detailů se také ukazuje výhoda černého rubového potisku, mnoho prvků je díky tomu jen jednostranných. Občas by se ale hodila podrobnější návodová kresba, u některých věžiček (např. 21b a další) jsem se musel trochu zamyslet, kam a jak díly patří. Výsledkem práce je celkové zpevnění korpusu stavby, na druhou stranu mám obavu, jak tyto drobné díly vydrží další manipulaci s rozměrným modelem – např. po osazení věží (díly 22-23) jsem mimo pořadí rovnou přilepil i špice 136,137. Stavba jde sice kupředu jen pomalu, výhodou však je, že se modelu lze věnovat i po malých chvílích.
Pokračuji kompletací dalších opěr a věžiček, trochu mi vadí lepení na tupo, které vyžaduje delší prosychání, ale jak jsem již uváděl, je možná i paralelní stavba. Opěry 32 až 47 jsou již jednodušší a tak jde jejich stavba mnohem rychleji od ruky, snadno zvládnu několik denně.
Po monotónních opěrných sloupech následuje podobně nudná kompletace oken (naštěstí jen čtyř) do pláště pravé věže. Jinak jdou práce na věži poměrně svižně od ruky a pokrok je dobře vidět, po osazení věže následuje její zdobení mnoha věžičkami a opěrami. Tento postup nepovažuji za optimální, protože se s věží a detaily obtížně manipuluje. U některých prvků není příliš jasné, jak mají nakonec vypadat, tam kde věžičky jen zdobí, to až tak nevadí, ale horší je to u jedné, která navazuje na střechu, už teď tuším budoucí problémy. Celkový vnější plášť z jednoho kusu, díl 53, mě uvádí do stavu lehké paniky, trochu se obávám, jak ho budu kompletovat.
Jeho uchycení se nakonec ukázalo snadnější než jsem čekal, to ale neznamená, že šlo vše hladce. Plášť je o půl až jeden milimetr výš než by mělo být a podobně se mi nepodařilo přesně napasovat navazující přístavby. Tuto etapu zakončuje cca 15 drobných opěrek kolem vstupního portálu.
Nejdříve dokončuji drobné opěrky zmíněné v závěru předchozího týdne, potom pokračuji druhou věží, která je nedokončená. Její konstrukce je dosti podivná, plášť s dosti složitým půdorysem je z jednoho kusu a tak se mi jeho tvar podaří vytvarovat jen přibližně, zvlášť drobné ostré hrany jsou obtížně realizovatelné. Trochu mi připadá, jakoby obě věže navrhoval někdo jiný, přesto je základní postup podobný, na plášť se postupně přidávají jednotlivé ozdůbky. Stavba obou věží mě docela baví, i když výsledek neodpovídá zcela mým představám.
Po dokončení věže následuje kompletace drobných stavbiček po obvodu pláště. Nevím, jestli je nejdřív slepit a pak vlepit nebo nejdřív vlepit stěny do pláště a pak stříšku, kombinuji oba postupy a občas musím udělat díru do podlahy, abych zevnitř posunul stříšky na správné místo. Střecha z velkých plátů jde sestavit celkem snadno, následují drobná zastřešení a ozdoby.
Závěr stavby představuje dokončení hlavní věže a mnoho ozdob a detailů zejména na střeše. Věž je celkem standardní, tvoří ji okna a ozdoby a malé věžičky, jedna z nich je oproti ostatním trojhranná, základnu má však stejnou. Po dokončení věže následuje množství drobných ozdob, vikýřů a dalších doplňků, jejich kompletace je provázena až detektivním pátráním, kam vlastně patří. Úmorné jsou zejména drobounké vikýře, těch je 46, ale i jemné ozdoby věží, korouhvičky atd. stojí za to. Závěr stavby jde tedy kupředu jen pomalu, to je dáno i tím, že model je již prakticky hotov a zbývají „jen“ drobnosti. Dokončovací práce provází jistá obava, kolik z drobných dílů ztratím, nakonec jsem neztratil žádný, i když dva vikýře jsem hledal několik minut na zemi, což vzhledem k jejich velikosti není žádná sranda.
Celkově jde opravdu o obtížný model, já ho stavěl sedm týdnů rozložených do cca půl roku. Práci ztěžuje hlavně spousta drobných věžiček a ozdobiček lepených převážně na tupo, což je dosti piplačka. Vzhledem k absenci návodu je občas třeba jisté představivosti, najdou se i drobné chybky, ale myslím, že vzhledem ke složitosti a počtu dílů je model zpracován výborně. Výsledkem práce je celkem impozantní a detailní model.
Související
Lotus 72D, 1:24
Románská rotunda svatého Jiří na hoře Říp, 1:150
