Lotus 72D, 1:24
Jednou z prvních formulí, potažmo modelů, který jsem kdy lepil, byl (nějaký) černo-zlatý Lotus. Bylo to někdy v polovině 80. let, lepil jsem Kanagomem a tak není divu, že jsem model nedokončil 🙂 A z nostalgie jsem neodolal vystřihovánce Petra Špinlera, původně jsem si dokonce myslel, že jde o tentýž model, ale opak je pravdou.
Vystřihovánka obsahuje dva listy A4 s díly a návod, tento spíše malý rozsah svádí k podcenění, jenže propracovaný model obsahuje množství detailních dílků hustě pokrývajících obě strany. Přípravné práce zahrnují především podlepení a zabarvení mnoha dílů z rubové strany, vlastní stavba je zahájena sestavením draku a interiéru kokpitu. Drak je sestaven z relativně velkých dílů, takže se volant paradoxně skládá snad z více segmentů než celý dosavadní drak. Kryt kokpitu lepím v trochu odlišném pořadí – nejdřív vnější části a pak vnitřní, také vnitřní část přídě (díl 9) lepím nejdříve na drak a teprve poté jej přelepím obšívkou. Důvodem je to, že chci zachovat správnou šířku, bohužel se mi příď na jedné straně mírně zkroutila a propadla. Tuto vadu jsem se pokusil opravit rozříznutím podvozku a výztuží, ale výsledek není zdaleka optimální. Chyba byla asi v mé netrpělivosti, práce jde totiž pěkně od ruky, ale počkat na proschnutí pod mírnou zátěží by se vyplatilo více…
Po dokončení draku je už model „skoro“ hotov, i když je použita cca pětina dílů. Nyní totiž následuje spousta doplňků a detailů jako jsou chladiče, blok motoru, zadní křídlo, držáky kol, zrcátka, kola samotná atd. a teprve tyto „doplňky“ dělají model detailním a zajímavým. Jednotlivé celky sestávají z mnoha drobných dílků, jde ale o typ práce, který mě docela baví. Díly jsou malé/velké tak akorát a jednotlivé celky vypadají celkem dobře, udržet však rovinu ve všech třech osách je dosti těžké a ne vždy se mi to daří. Občas volím mírně odlišný postup, jindy zase pořádně nevím, jak přesně díl umístit, ale nakonec dávám vše jakž takž dohromady. Ani zadní křídlo se mi nepodařilo udržet v rovině a to i přesto, že jsem ho nechal důkladně proschnout.
Model nabízí dvě verze sacího komínu, vybírám si tu užší. Po kompletaci závěsů předních kol a zrcátek následuje to, co mě u aut nikdy nebavilo, totiž kola. Když šlo ještě o válce ze tří/čtyř dílů, tak se to dalo vydržet, ale moderní kola z různých segmentů mi nikdy k srdci nepřirostla, zvlášť tvarování bočních plášťů mi moc nejde. Ale na druhou stranu, co jsou čtyři kola proti desítkám gotických oblouků… Kola se mi nakonec jakž takž povedla, ale když už byla skoro hotová, tak mě nenapadlo nic lepšího, než zkusit u předních slepit disky na sebe, aby byla lépe vidět osa. Kvůli tomu se ztratilo vydutí pneumatik, což jsem ještě zkoušel napravit roztáhnutím, takže výsledek je více než rozpačitý – ale je to plně moje chyba. U kol jsem narazil na jednu z mála chyb modelu – řekl bych, že jsou disky o kousíček menší nebo vnitřní prstence větší – kdyby mi to nesedělo u jednoho disku, tak mávnu rukou, ale stalo se mi to asi u čtyř ze šesti. A taky mi připadá, že by přední osa mohla být o kousíček delší a zadní o kousek kratší.
Předloha modelu je atraktivní, model je propracovaný a detailní, práce na něm mě hodně bavila, škoda jen, že se mi ho nepodařilo udržet plně v rovině – ale přesto sedí na všech čtyřech :). Poučení pro další modely je celkem jasné (doufám) – delší prosychání jednotlivých celků…
