Nezařazené
Jsme národ zapšklejch kritiků?
Někdy mám pocit, že jsme národ zapšklejch kritiků. Vím, že to (zase) od některých schytám, že to není pravda, a za tyto názory jsem opravdu rád. Ale nebojte, je to poslední úvaha na toto téma, už s tím končím…
Nedávno jsem si čirou náhodou uvědomil (nebo spíše připomněl), že mezi celkem úspěšné blogy patří (nebo patřilo, fakt nevím) Módní peklo, které zcela nepokrytě ryje do oblečení spoluobčanů. A to tak úspěšně, že jeden rok vyhrálo nějakou sub-cenu v rámci Křišťálové lupy nebo tak něco. A právě to mi přijde divný, že web, který primárně kritizuje, vyhraje, kdežto weby, které přinášejí něco tvůrčího, končí kdesi v zapomnění.
Nejde o to, jestli je kritika oblečení oprávněná nebo ne a nechci se ani zastávat „tvořilek z mimi bazaru“. Chci jen říci, že mi přijde zvrácený, když někdo něco tvoří, tedy vyvíjí konstruktivní činnost a je za ním něco vidět, ale mnohem známější je paní, která jen kritizuje, tedy boří.
Myslím, že podobně to funguje i v mnoha jiných oborech ale záměrně jsem si vybral ten, o němž nic nevím. Díky tomu to mohu vidět takhle vyhraněně. Kdybych znal podrobnosti a souvislosti, tak bych začal relativizovat a omlouvat, třeba tím, že výtvory některých tvořilek se opravdu nehodí ani do popelnice nebo že i na MP jsou konstruktivní rady atd. A to nechci, protože já chci ukázat ten kontrast – úspěšný kritik versus tvůrci v zapomnění. Uklidňuje mě ale, že to nebude tak horké, protože jinak by třeba M.Spáčilová byla známější než pánové Svěrák nebo Hřebejk.
PS1: Tento článeček vznikl i proto, abych potvrdil původní tezi o národu kritiků a proto jsem se k nim přidal a kritizuji kritiky 🙂
PS2: Nic proti MP, naopak, ten web svým způsobem – ne, že obdivuju, ale tak nějak … respektuju nebo akceptuju, i když nečtu…