Papírové modely

Ferrari 2008, 1:24

Rozhodl jsem se rozšířit svoji sbírku modelů formulí o Ferrari 2008. Model pochází od Forum Teamu a patří mezi ty složitější, byť to tak na první pohled nevypadá. Neobsahuje sice detailní motor atd., ale na druhou stranu na něm není snad jediná rovná plocha a vše se sestavuje z různě tvarovaných ploch a plošek. Model je navíc velmi detailní, až bych řekl místy zbytečně komplikovaný a složitý. Zabírá tři stránky A4, dále obsahuje laserovaná žebra a desény, což stavbu trochu zjednodušuje, model oživuje a navíc tak trochu chrání před pirátstvím. K dispozici jsou dvě verze, já jsem volil verzi finského pilota Kimi Raikkonena.

Model jsem lepil podle návodu, začal jsem tedy podlahou vozu a hned od začátku nechápal, jak vlastně začít a jak má vypadat zadní část. Teprve až jsem našel správnou návodovou kresbu, tak jsem pomalu pochopil, jak se to má složit. Nakonec jsem zvolil alternativní postup – nejdříve jsem slepil nosné (bílé) části u dílů 4,5,6 a 7 a teprve po vytvarování jsem je oblepil černou obšívkou – přišlo mi to logičtější co se tvarování týče. Pak teprve jsem slepil dohromady díly 2 a 3, to už mi bylo celkem jasné, proč to vypadá zrovna takto a že je to dobře vymyšlené, ale ten prvotní dojem byl dosti zmatený.

Následovala hlavní část trupu a kokpit, což jsou trošku větší celky a jsou i náročné na tvarování. Práci komplikuje zmatek u číslování dílů 65,75 (vnitřní část bočnice). Na obou zrcadlových dílech jsou obě čísla místo jednoho, takže vůbec není jasné, co kam patří a spodní část (díly 65, 68) v návodu není zmíněna vůbec. Spojení přední (hlavní) části trupu s podlahou a kokpitem je také náročné na tvarování. Následuje tvarování komínu a ani tady návodová kresba moc nepomáhá. Nejhorší částí ale bylo slepení bočnic, absolutně nevím, jak se mělo postupovat, aby to správně pasovalo, navíc mi dost velký kus nahoře zůstal nezakrytý, naštěstí mi později přebyl kus čistě červené plochy a tak jsem to zamaskoval. Přijde mi ale, že bočnice jsou takhle neslepitelné, ono to tak nějak nahrubo sedí, ale že by to byla nějaká krása, to rozhodně ne.

Následují aerodynamické doplňky, opět není z návodových kreseb moc jasné, jak to vlastně má vypadat, ale když to člověk začne trochu tvarovat, zkoumat kresby a přemýšlet nad tím, tak to nějak dá. Další větší zásek bylo umístění (krytů) difůzorů(?), které jsem slepil jen částečně, protože u několika dílů opravdu netuším kam nebo spíše jak patří. Ono to pro laika jako jsem já na modelu nechybí a aspoň jsem měl náhradní materiál na zamaskování chybějících ploch.

Poslední práce na draku tvoří přední nos. Ten je složen z promyšlené kostry ze žeber, jenže mi to přijde takové … nešikovné. Žebra jsou totiž o něco větší než obšívka, takže ta se blbě tvaruje a nakonec se mi stejně prohnula kolem žeber dovnitř, zkrátka mi ta kostra připadá zbytečná. Závěr stavby trupu tvoří přední a zadní křídlo, to už jsem byl v napůl rezignovaném stavu, že to prostě nějak dopadne a když to nepůjde, tak si nohu za krk nedám.

Kola mají promyšlenou konstrukci, pouze jsem nepochopil, jakým směrem mají být orientovány desény, takže jsem je tam nějak dal, a dokonce všechny stejně, i když to bylo o fous. Nejdříve jsem osadil zadní kola a pak teprve závěsy předních kol a přední kola, důvodem bylo, abych to mohl případně přizpůsobit. Následuje bižuterie, celkem bez problémů, asi dva díly mi zbyly, ale asi proto, že patřily někam ke krytům difůzorů.

Model je to složitý, ale výsledek by byl hodně pěkný, bohužel se mi nějak nezadařilo. Návod je sice podrobný ale kresby už nejsou tak jasné, ono je asi líp nakreslit nejde kvůli všem těm zaobleným tvarům. Naštěstí si lze ledacos odvodit ze tvarů dílů, člověk akorát musí postupovat pomalu a postupně, díl po díle. Když má na stole víc dílků, tak ho snadno zachvátí panika, že tohle prostě nemůže nikdy složit dohromady.

Také je velmi obtížné udržet geometrii, na modelu snad není jediná rovná plocha. Model je prostě určen pro zkušené modeláře a je dobré si sehnat nějakou dokumentaci a fotky (což se mi ale nepodařilo/nechtělo). Některé celky mi přišly zbytečně složité a na hranici slepitelnosti a ke konci už člověk neví, za co a jak model chytit, kvůli hromadě drobotiny.

Ono to vypadá, že si jenom stěžuju a že stavba byla utrpení. To je ale mylný dojem, hodně mě bavilo postupné sestavování z plošek, kdy z ničeho vzniká něco. Také musím uznat, že tento model je na hranici mých schopností, přesto si myslím, že napojení bočnic k podlaze není dobře vyřešené, stejně tak kryty difůzorů jsou nejasné, u nosu a jeho kostry jsem ochoten částečně uznat svoji nešikovnost. Drobnosti jako pár špatně očíslovaných dílů a jedna/dvě nepřesnosti v návodu už opravdu považuji za marginální.

Originální článek s rozsáhlou fotogalerií a odkazy na podobné články

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.