Papírové modely

Kostel sv. Ondřeje v Borgundu, 1:120

Dřevěné Stavkirke patří mezi charakteristické norské stavby, bohužel jich dodnes mnoho nepřežilo. Model jednoho z nich, kostela sv. Ondřeje v Borgundu, vyšel v ABC a později i ve Zlaté knize vystřihovánek. Po návštěvě Norska se nedalo dělat nic jiného, než model sehnat a slepit, i když jsme tento konkrétní kostel nenavštívili.

Kostelík sice není velký, ale i tak zabírá pět archů A4 a i jeho návod je dosti obsáhlý a podrobný. Už vyjmutí listů z knihy je docela zábava, přípravné práce představují zejména narýsování úseček z rubu některých dílů, dohromady jich je více než šedesát a část mi připadá zbytečná. Vlastní stavební práce jsou zahájeny malými kulatými okénky, jejich vyříznutí je větším oříškem, než to na první pohled vypadá a dokonce retušuji bílé hrany, výsledek však není moc přesvědčivý. Následná stavba jádra budovy je celkem bez problémů, přesto tělo kostela kompletuji jiným postupem, než uvádí návod, hlavně střechy přidávám postupně.

Následuje východní křídlo, opět stavěné od střechy. Jeho kompletace je trochu obtížnější a asi bylo lepší začít stěnou, válcový závěr kostela se mi moc nepovedl a doteď nevím, kde jsem udělal chybu.

Následuje kompletace ochozů, vyřezávání okének je docela náročná piplačka, po dokončení a zastřešení ochozů následuje jejich zpevnění trámky a podlahou. Kompletování ochozů prokládám pokusy o retuši hran, používám fixy a z výsledku jsem trochu rozpačitý. Hrany sice nesvítí bíle, zato je model trochu počmrkaný (jsem gramla), ale zdálky je to dobré. I nyní lepím nejdříve stěny a pak teprve střechy, díky tomu se výztužné trámky mnohem snáze usazují.

Následují střechy, podlahy a dokončení kulaté věžičky. Po podlahách hned fixuji terén, protože se mi už lámou chlopně. U terénu je opravdu markantně vidět, jak mi válcová část ujela a musím opravovat návaznost terénu. Následuje trojice vstupních bran, bohužel mi až u třetí došlo, že jejich rubové díly patří naopak a chlopně mají držet bránu v ochozu. A tak musím zamalovávat bílé plochy a lepit brány na tupo, výsledek je … takový, jaký je.

Následují různé krovy, trámky, sloupky a doplňky. U těch se ukazuje, že fixace terénu byla trochu předčasná, protože opěry jdou někdy dosti na těsno. Hlavní věžička obsahuje pár nelogičností, zvlášť u vnitřních částí, vlastní zbrklostí ji stavím trochu šikmou. Poslední práce představuje osazení věžičky a dračích i dalších ozdob. Ve vystřihovánce je kus země a střechy navíc a tak se snažím vylepšit, zamaskovat a přelepit nejhůře retušované části.

Výsledek je celkem pěkný, stavbu komplikují drobné nepřesnosti a nelogičnosti včetně několika chlopní navíc. Stavbu mi komplikovala také moje zbrklost a snaha být chytřejší než inspektor Trachta, resp. ing. Vyškovský, naše modelářská legenda. Po dvojici zahraničních modelů mi podrobný návod a přípravné práce připadají trochu nezvyklé a proti nedávno dokončenému Staphansdomu jde o subjektivně o konstrukčně složitější model.

Několik dílů střech mi připadá zbytečně rozdělené na menší kousky, asi je to proto, aby se více využila plocha papíru. Model obsahuje množství plastických prvků, vnitřních výztuží a opěr, ty sice stavbu zpevňují, ale problém nastane, když je potřeba nějaká ta vůle a navíc se několik částí vlepuje do již dokončených celků. A proč je část vnitřku ochozů barevná a část bílá mi uniká, řešením je zamalování všech bílých ploch.

Hodnocení

Průměrné hodnocení 5 / 5. Vote count: 2

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.