Dying Passion – Voyage

V devadesátých letech jsme měli silnou doomovou scénu, do které patřili i Dying Passion. I oni se tehdy řadili nezi moje oblíbence, takže když jsem si po nějaké době tohle CD pustil, vyrojila se spousta vzpomínek na tu dobu. V drážkách CD je ukryta spousta emocí, zvuků metalových, etnických, akustických i lehce elektronických a hlavně Zuzčin zpěv. Skladby se pohybují od zadoomaných po rockově razantní a energické, za zmínku stojí melodie a zvuková bohatost, s výrazným vkladem flétny. Místy je těch změn až moc a přes stopáž 45 minut to občas působí zdlouhavě.

Ï po dvaceti letech jde o strašně silnou a výbornou nahrávku, mezi moje první pocity při poslechu patřilo nadšení a spokojenost. Pak jsem sice začal přemýšlet o určité krizi doom metalu jako žánru po roce 1997 a tehdejší bezradnosti (některých) kapel, jenže tahle nahrávka ukazuje cestu ven. A mé hodnocení z roku 2007 je ještě pozitivnější, než moje současné pocity.

Hodnocení 2007

Dying Passion patří k moravské (Šumperk) „doomové“ škole, jejich CD „Voyage“ z roku 2002 má stopáž 45 minut a kromě jedenácti skladeb na něm nalezneme i videoklip jako bonus. Sestavě vévodí zpěvačka Zuzka Lipová, která se v poslední době stává stálicí českého metalového nebe a hostuje všude možně, včetně posledních Root. Mezi další členy patří flétnistka Veronika a klasická metalová sestava, tedy kytara (2x), basa, bicí. Na nahrávce se podílejí dva hosté – jeden na syntezátor, druhý multiinstrumentalista (hamondky , klavír, housle, cello, a další).

Hned od začátku nahrávky se valí energický doom se zajímavým zpěvem, je jakýmsi trendem mít našláplý úvod desky, resp. první skladby. První skladba „On The Road“ je charakterizována střídáním dívčího zpěvu a growlingu, prostor dostane flétna i nějaké elektronické zvuky, to vše nad základem v podobě kvalitního doom rocku nebo doom metalu. Ve střední části dojde na jakousi atmo/intro mezihru, bez které bych se obešel, poté se vracíme k energickému doomu. To vše kapela stihne během sedmi minut první skladby, která je tedy pěkně variabilní, možná je těch změn až moc. Dvojka „Microcosmos“ je pomalejší, zadoomanější a melancholičtější, zasněná a zajímavá. V tomto duchu pokračuje nahrávka, prostě energický a náladotvorný doom, s výborným Zuzčiným zpěvem, který je asi největší devizou kapely, celkový zvuk je obohacen spoustou dalších zvuků.

I flétna zní minimálně netradičně, byť její použití v kombinaci s ženským zpěvem připomene místy starší Dark Gamballle. Čtvrtá skladba, „Autumn Poet“, zní ze začátku melancholicky a akusticky, jakoby v zárodku stylu, který byl později označen jako post doom, během skladby se ale kapela trošku víc opře do svých nástrojů. Následující, zkresleně začínající „Pilgrimage“ je starý dobrý doom s growlingem, alespoň prvních třicet vteřin, pak se vracíme k již standardnímu soundu kapely, i když kytary dostávají hodně velký prostor, stejně jako perkusní bicí. I následující „Hot Breath Of Night“ je spíše tvrdší, i díky zpěvu, a pokud ho Zuzka bez problému zvládá, tak si zaslouží opravdu obdiv, přijde mi trochu „zpaty“, ve skladbě zaujme i sólo a „náznak funky“ pasáže. Oproti tomu „Reed“ začíná na klavír s mužskou recitací a flétnou, později se přidává celá kapela a ve skladbě se tak kombinuje doom a alternativa, možná i trochu etno a akustické nástroje, zkrátka jde o povedenou věc s krásnou atmosférou. Poslední „A White Dream“ kytarovým rifem odkazuje někam k Moonspell (ale opravdu pouze úvodní rif), jinak jde zase o typickou skladbu z CD, kde pro změnu dostávají relativně dost prostoru kytary.

Celá nahrávka je postavena spíše pocitově a náladotvorně, než písničkově, nad doomem jako základem dostávají prostor různé další vlivy, alternativní, folklórní a jiné, až mám pocit, že ten metal kapelu příliš omezuje. Nahrávka je dostatečně barevná, zazní spousta ne příliš tradičních nástrojů a zvuků, ale zase nečekejme vyložené experimenty. Na druhou stranu mi chybí nějaké výraznější pojidlo celé nahrávky, pokud tedy pomineme výborný Zuzčin zpěv. Prostě pohodová náladová doomovka, která se hodně příjemně poslouchá, pro orthodox metal fans asi ne.

Obecně mě nechávají klipy spíše chladným, byť chápu že je to dobrý prostředek k propagaci kapely. Ani remix skladby „Nightfall“, na CD nezachycené, můj názor nijak drasticky nezměnil. Je to celkem zajímavá skladba, remix asi spočívá v tanečních bicích, dá se to prostě shlédnout. Nejde o koncertní klip, spíše různé obrázky z ulic. Klip je zaznamenán 2x, v různé kvalitě.

Jde prostě o povedené CD, jehož obal a celkové zpracování ladí s hudbou.