Judas Priest – Screaming For Vengeance

Na začátku 80. let chrlili Judas Priest jednu desku za druhou a pomáhali tak definovat styl zvany Heavy Metal. Řekl bych, že střídali desky dobré s lepšími, mezi ty lepší patří Screaming For Vengeance (1982).

Deska je to na jednu stranu vyrovnaná a semknutá, na druhou stranu na ní chybí něco, co vyčnívá a zaujme na první dobrou. Úvodní Electric Eye rozjíždí album zvolna, zato následující Riding On the Wind patří mezi heavy metalové vypalovačky protkané sóly i expresivním zpěvem, podobně halekačka Bloodstone. Zajímavě budovaná atmosféra v (Take These) Chains přináší zvolnění a připravuje půdu pro ne tak přímočaré skladby v polovině alba, jenže mě je bližší „uječená“ heavy metalová podoba prezentovaná třeba titulní skladbou, s výbornými kytarami a sóly.

Každopádně se tyto polohy na albu střídají, je těžké najít nějaký vrchol nebo naopak propadák. Pro někoho je to jedno z nejlepších alb Priestů, mě zapadá mezi jejich ostatní alba, sice do úzké špičky stylu, ale tak nějak zaměnitelně. A jako u naprosté většiny alb od Priestů mě ten obal prostě odpuzuje.