Moskva slzám nevěří
Tento Oskarem oceněný sovětský film jsem dlouho znal podle jednoho hitu punkových Šanov, film samotný přináší nečekaně zajímavou (i když nerealistickou) podívanou s přeslazeně romantickým závěrem.
Film zachycuje osudy tří kamarádek, první část se odehrává v roce 1958, druhá o dvacet let později. Káťa, Ludmila a Toša žijí na ubytovně, Ludmila se touží výhodně provdat, Káťa chce studovat chemii a Toše stačí obyčejný venkovský život a tak se brzo provdá. Dívky pracují (v pekárně, továrně) a snaží se být Moskvanky, byť pochází z venkova. Když má Káťa hlídat byt vzdálenému strýci v moderním domě, skočí Ludmila po příležitosti, obě se tam nastěhují a pořádají večírky, kam zvou různé vědce, sportovce a intelektuály, předstírají, že jsou dcery pana profesora a hrají si na smetánku. Ludmila koketuje se známým hokejistou Gurinem, Káťa zase podlehne televiznímu kameramanovi Rudolfovi, což se neobejde bez následků a Káťa čeká dítě, které nechce, ani Rudolf se k němu nemá a odvrací se od ní. A tak končí první část filmu dosti smutně a beznadějně.
Druhá část se odehrává o dvacet let později, Káťa žije v paneláku s dcerou Saškou a je úspěšnou ředitelkou chemičky, přesto není šťastná. Ludmila pracuje v čistírně a pořád čeká na to, až vyhraje v loterii toho pravého a Toša s manželem spokojeně hospodaří. K Ludmile se občas vrací Gurin – v první části kvůli životosprávě nepil ale teď je z něj alkoholik. Jednou cestou vlakem potká Káťa Gošu, ten se k ní dosti nevybíravě vnutí a ona po pár dnech pochopí, že je to její ideál. Když se o ní natáčí televizní pořad, setká se po letech i s Rudolfem, který je stále (jen) kameramanem. A najednou chce vidět svoji dceru, na úspěšnou Káťu to hraje i přes lítost svého zpackaného života. V jejich setkání jsou reminiscence scén z první části filmu, ať už rozhovor na lavičce nebo lákání dcery do televizního studia stejným dialogem. Až od Rudolfa se Goša dozví, že je Káťa ředitelka a uteče od ní, protože podle něj žena nemá mít vyšší postavení než muž. Káťa ho marně hledá několik dní, pak přijedou kamarádky a Tošin manžel ho najde v krásné ruské scéně plné vodky a tak vše nakonec dopadne dobře.
Obě části filmu mají výbornou atmosféru, každá jinou a je zajímavé porovnat náladu 50. a 70. let i životní styl. První část má atmosféru poválečného budování a nedostatku ale i začínající televize, holky sice žijí na ubytovně v jednom pokoji a hlídá je vrátná, ale ta soudržnost a kamarádství je tam krásné, sedmdesátá léta pak přináší jakousi panelákovou šeď „normalizace“. Ve filmu se objeví i pár krásně ruských scén jako je piknik v březovém háji, celkově je to takové milé a je tam vidět ruská duše. Ale na druhou stranu je to naprosto překroucená pohádka a propaganda nemající nic společného s realitou, tvůrci se spíše snaží ukázat idealizovanou sovětskou společnost, což je občas až absurdní
Ani postavy nejsou moc realistické, ale co čekat od socialismu, kde nebylo normálního nic? Káťa je na jednu stranu šikovná holka, která si sama opraví stroj a později se stane ředitelkou, v práci je „přísná ale spravedlivá“ ale v osobním životě spíše sedí a čeká. Dosti absurdní je „superman“ Goša, to je takový pan dokonalý, že by ho snad brala i Carrie ze Sexu ve městě – poradí si s matkou, dcerou i výrostky ohrožující jejího přítele, prostě dokonalý „císař co raději pěstuje zelí“. Pouze to odmítání úspěšné ženy k němu neladí – a to ještě nepočítám jejich sbližování, s jeho strany dosti autoritativní. Tak trochu jsem čekal, že se stejně, jako se přetvařovaly holky, budou přetvařovat i kluci a že Goša bude nějaký ministr nebo tak něco, ale to by byla (naštěstí) příliš velká pohádka i na soudruhy.
Mnozí říkají, že film je moc dlouhý – první část má hodinu, druhá hodinu dvacet. Já jsem sledování rozdělil na dva večery podle částí a tak mi připadlo, že je to naopak krátké a že se tam dalo ledacos dodat, každopádně to není dnešní videoklipový snímek a určitá roztahanost k Rusku prostě patří.
Na jednu stranu se mi to líbilo atmosférou, ale beru to jako pohádku, jak si propaganda představovala život v Sovětském svazu nemající nic společného s realitou.