Obchod na korze
Oskarem oceněný slovenský film Obchod na korze (1965) byl natočen podle novely Ladislava Grossmana, který se podílel i na scénáři. Film se vyrovnává s obdobím Slovenského štátu a jeho protižidovských zákonů, jeho děj se odehrává roku 1942 v malém slovenském městečku, v době, kdy začínají platit protižidovské, tzv. Norimberské zákony.
(Chudý) tesař Tóno Brtko (J.Kroner) je takový dobrý a svérázný človíček, o politiku se vlastně nezajímá i když stojí (pasivně) proti režimu. Jeho důvody jsou však osobní, Tóno je sešvagřen s místním vojenským velitelem Markusem jehož považuje za lempla. Jeho manželka mu apatii a neangažovanost vyčítá, protože vidí, jak se má její sestra dobře. Jednoho večera přichází Markus nečekaně na návštěvu, přináší pochoutky i alkohol, pod jehož vlivem se oba muži začnou hádat, Tóno mu vyčítá, že ho připravil o dědictví a Markus zase to, že mu svojí pasivitou brání v lepší kariéře v gardě.
Nakonec ale Markus stanoví Tóna arizátorem galanterního obchodu paní Lautmannové. Tóno z toho moc radost nemá ale už se vidí pánem a tak se vydá do obchodu, kde najde starou, nahluchlou a nic nechápající vdovu. Ta ho považuje za exekutora a o arizáci nic netuší, vůbec nechápe, co se děje. Naštěstí přichází pan Kuchár, ten Tónovi vysvětluje, že vdova je chudá a obchod krachuje, žije hlavně z toho, co vybere židovská obec – a něco z toho dostane i Tóno.
Dále mu vysvětluje, že lepší obchody a podniky si už rozebrali jiní a na Tóna zbyl jen odpad. Tóno tedy chodí do obchůdku, spravuje starý nábytek a vdova ho považuje za vzdáleného synovce. A když donese Tóno peníze domů, tak ho má manželka i ráda, takže vše vypadá celkem přijatelně, jen při nedělním korzování s Markusem je mu trapně. A ještě trapněji si možná připadá, když jde k bohatším Židům pro svoji odměnu.
Bohužel začnou transporty, všichni Židé dostanou obsílku, jen Lautmannka ne. V té době je odhalen Kuchár jako bílý žid, tedy pomocník židů, podle Markuse horší než Židi samotní. Během shromažďování Židů sedí Tóno v krámu, opíjí se a neví, co má dělat. Je rozhodnut Lautmannku bránit nebo aspoň někam schovat, pomalu začíná hysterčit a postupně pochopí, že je to Markusova past, jak se ho (Tóna) zbavit. A tak jí sám začne vyhazovat na náměstí a ona po svém pochopí, že je to pogrom. Tóno ji paranoidně podezírá, že jen hraje nahluchlou, stres a napětí roste a … najednou je po všem, transport odjel a je klid. Tóno si oddechne, ale jen na chvíli, vidí, že se Markus blíží ke krámu, znovu panikaří a odsouvá vdovu vehementně do kumbálu – tak silně, až ji shodí a tím zabije. Markus do obchodu samozřejmě ani nepáchne, a když Tóno vidí, že zabil, sám se oběsí.
Síla filmu je v tom, jak Tóna semlely okolnosti. Ve vrcholné scéně neví, jestli je to past, jak si namlouvá, nebo ne, zda na ni zapomněl Markus schválně nebo omylem – a vše dělá jen jeho strach, hysterie a alkohol. Ve skutečnosti Markus nemusí nic dělat, ono se vše udělá samo – a v tom spočívá nebezpečí podobných režimů, lidé páchají zlo sami, hnaní strachem, manželkou, sousedy. Tóno nejdříve jen využíval situace tak, jak vznikla, v závěru si však uvědomí, že je to buď ona nebo on. A přitom vlastně stále nevíme, jaký byl Markusův plán, co chtěl nebo nechtěl, známe jen Tónovu interpretaci, interpretaci hnanou strachem a okolnostmi.
Je to opravdu silný film a dvě hodiny u něj utečou jak voda. První půlka je až tragikomická, ale jen v tom, jak se Tóno pokouší domluvit se starou paní, která žije vzpomínkami na manžela padlého během první světové války. Ale už třeba pijatika s Markusem je strašná tím kontextem – udělám tě arizátorem a budeš velký pán – přitom je to cynická past. A ani Tóno není tak bodrý, jak to vypadá předtím při procházce městem, to když se pře o dědictví.
Černobílý film má skvělou atmosféru, které dodává na síle místy až dokumentární kamera, určitý kontrast ke hrůzám představují dvě snové scény jakési idylky, v níž toto svinstvo nebylo. Co ovšem posouvá film mnohem výše jsou excelentní herecké výkony J.Kronera (Tóno) a polské herečky Idy Kamiňske (Lautmannka). Vynikající jsou každý zvlášť, viz třeba jistá Tónova plachost, ale vrchol přináší úžasné společné scény, od tragikomických k vrcholně dramatickým.
Přiznám se ale, že po dvaceti letech nesledování slovenských filmů jsem měl občas problém rozumět dialogům. U Lautmannky to ještě beru, přeci jen je to Židovka odkudsi z Haliče, ale měl jsem problémy, když spustila Evelína (manželka). Ale paradoxně ta mírná nesrozumitelnost přispěla k jakési nervnosti filmu a ještě zvýšila můj celkový zážitek.
Film Obchod na korze nabízí opravdu silný zážitek a vřele ho doporučuji.