Nezařazené
Karamazovi
Bratři Karamazovi se stejně jako další Dostojevského díla dočkali mnoha divadelních a filmových adaptací. Film P.Zelenky oceněný Českým lvem spojuje filmový a divadelní svět do jednoho působivého celku, zážitek je však dán primárně Dostojevského silnou předlohou.
Film zachycuje zájezd Dejvického divadla do Krakova, kde mají hrát adaptaci Dostojevského Bratrů Karamazových. Ve filmu sledujeme zkoušku v industriálním prostředí opuštěné části Nové huti, tato zkouška zabírá cca 90% filmu, přesto je vzhledem k rozsahu předlohy zhuštěná jen na to nejnutnější. Před našima očima se rozvíjí drama otcovraždy, v němž se objevují všechny podstatné postavy – starý Karamaz (I.Trojan), synové Aljoša, Dmitrij, Ivan i (sluha) Smerďakov, dále Grušenka nebo důstojník. Zhuštěním děje nabývá na naléhavosti, ale nevím, jestli člověk neznalý předlohy dokáže vše pochopit, mě to přišlo jako zajímavý výcuc plný odkazů právě na předlohu.
Přesto, že jde o zkoušku, mají herci jednoho diváka. Tím je údržbář z provozu, jemuž se před pár dny na stejném místě těžce zranil syn. A v průběhu zkoušky se dozvídá, že zemřel, o to tíživěji na něj ale i na herce působí Dostojevského úvahy (nejen) o konci morálky. Další drobnou zápletkou je to, že se jeden z herců potřebuje nečekaně vrátit do Prahy na natáčení, proč řeší zkratku přes Vídeň nějak nechápu, ale o to nejde. Jde o to, že když se ve filmu objevuje Dostojevského dramatizovaná předloha, tak vše funguje skvěle, bez ní je to ale slabší. Zmiňovaný údržbář přidává na dramatičnosti, ale odjezd do Prahy nebo herečka (skákající na židli), jejíž scénu škrtli – to už jsem moc nepochopil.
Velkou roli ve filmu hraje chátrající industriální prostředí, během krátké prohlídky vidíme kostel i peklo a samo prostředí obsahuje jemné narážky na divadelní hru – třeba háky. Zajímavé je i to, že scény ze zákulisí navazují na zkoušku, rozhovor mezi herci přechází z civilu do představení a zpět, takže film kombinuje reálný život i divadlo. Díky tomu můžeme odlišit herce jako lidi od jejich rolí, což je podnětné a částečně to ospravedlňuje zmíněné mnou nepochopené zápletky.
Hercům jako takovým není co vytknout, pojetí je dostatečně civilní, tedy neteatrální, takže i uvěřitelné. Výrazný je samozřejmě I.Trojan, toho mám bohužel kvůli každoročnímu opakování zařazeného jako nesympatického Petronela, ale zde ukazuje své různé (a skvělé) herecké polohy. Film také reflektuje realitu, takže se zde objeví i srandičky mezi herci (plivl na Vojtylu) nebo reklama na Samotáře, což mi přijde někde mezi trapasem a mrknutím na diváka…
Protože znám knižní předlohu a mám rád i to industriální prostředí, tak jsem s filmem spokojen. Hlavně však s dramatizací Bratrů Karamazových, scény ze šaten a zákulisí mi přijdou o hodně slabší. Předloha je odraná až na dřeň, jinak by musel film trvat třikrát déle, ale ono zhuštění mu dodává na síle a intenzitě.