Knihy

Michail Bulgakov – Osudová vejce, Psí srdce

Michail Bulgakov je ruský (sovětský) dramatik a spisovatel, proslavený vynikající knihou „Mistr a Markétka“ – kdyby měla z celé literatury 20. století přežít jediná kniha, hlasoval bych právě pro ni. Bulgakov ale napsal i další díla, mimo jiné i dvě novely „Osudová vejce“ a „Psí srdce“ zařaditelné do žánru sci-fi.

Obě novely jsou čtivé, ožívá v nich absurdita porevolučního Sovětského svazu, objevuje se zde silná ironie a sarkasmus. Hrdiny obou povídek jsou vědci, kteří zakusí na vlastní kůži (drobná) příkoří sovětské revoluce, ale v podstatě mohou mluvit o štěstí, protože mohou dál žít i pracovat.

Osudová vejce

Významný moskevský profesor biologie objeví náhodou „paprsek života“, který dramaticky zvětšuje schopnost organismů množit se a u zárodků podporuje jejich růst a agresivitu. Kolem profesora a jeho objevu se strhne obrovský humbuk a bulvární zkreslení skutečnosti je zachyceno mistrně. Ve stejné době vypukne slepičí mor a všechny slepice v Sovětském svazu jsou zlikvidovány, aby se rychle doplnily jejich stavy, napadne někoho objednat vejce v cizině a použít na ně profesorův paprsek.

Profesor odmítá nevyzkoušený vynález použít, jenže o jeho nasazení rozhodla vyšší moc. V pokusném kolchozu se ale nevyklubou kuřata nýbrž obrovští hadi, krokodýli a další plazi, zatímco profesor ve své laboratoři stále čeká na vzácná vejce plazů a stále dostává jen obyčejná slepičí. Touto záměnou nastala katastrofa gigantických rozměrů, proti níž je armáda bezmocná a až náhlý mráz (v srpnu) invazi plazů zastaví.

Psí srdce

Potulného psa se ujme soukromý profesor zabývající se omlazováním pacientů a vyzkouší na něm implantaci podvěsku mozkového. Místo omlazení psa dojde k jeho polidštění, což skončí málem tragicky a profesor se nakonec rozhodne ke zpětné operaci.

První část sledujeme očima psa Baryka, který líčí bídu pouličního psa a za kus žvance a vlídné slovo přilne k profesorovi.
Druhou část tvoří úryvky z deníku profesorova asistenta zachycující události po operaci. Pes se kompletně polidští, ovšem místo vděčného psa dostane navrch mladík, z jehož mozku byl podvěsek získán. Bohužel šlo o jakéhosi pouličního pobudu a tak se Polygraf Polygrafovič Barykov staví proti profesorovi jakožto buržoustovi a pod vlivem revolučního domovního výboru na něj dokonce píše udání. Profesorovi pak nezbyde než ho přeoperovat zpět na psa, u nějž opět zvítězí vděčnost.


Obě novely obsahují mnoho ironie, sarkasmu a snad i grotesky v líčení chaosu a hospodářské krize po komunistické revoluci. Dalším motivem je kritika šlendriánu ve vědě, pseudovědeckých postupů a nevzdělanosti. „Psí srdce“ mi sedí víc než „Osudová vejce“, u této povídky totiž můžeme přemýšlet o tom, co je člověk a jak nás ovlivňují geny, výchova a prostředí. Zajímavé je i konstatování, že srdce lze získat ne terorem ale vlídností…

Obě dílka jsou krátká a ne tak propracovaná jako „Mistr a Markétka“ ale sovětské reálie i černý humor tam je, takže stojí za přečtení.

Původně publikováno v roce 2014.

Series NavigationMichail Bulgakov – Psí srdce a jiné povídky >>

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *