Nezařazené
Karel Čapek – Krakatit
Čapkův „Krakatit“ je fantastický román ale do žánru sci-fi bych ho neřadil. Spíše ho považuji za částečně surrealistický, děj se pohybuje mezi realitou a snem a závěr je už zcela snový. Hrdinova horečka slouží opakovaně jako předěl mezi dějovými etapami a jednotlivé motivy nebo symboly se opakují a vracejí. „Krakatit“ je také asi jediný Čapkův román s výraznými ženskými postavami, zejména ve vztahu s princeznou, a právě láska mezi obyčejným člověkem a vysoce postavenou princeznou pro mě tvoří těžiště románu. Pro mnohé je možná zásadnější odpovědnost vynálezce za ničivý vynález, ale mě to připadá jako jeden ze střípků v hrdinově rozhodování mezi princeznou, tajemnou kráskou a venkovskou Ančí.
Hlavním hrdinou je inženýr Prokop. Ten se v úvodu potácí ulicemi, dokud ho nepotká spolužák Tomeš. Prokop mu v horečce vypráví o úžasné výbušnině Krakatit, kterou právě objevil, blouzní o atomárních reakcích a Tomeš z něj tahá podrobnosti. Prokopovi se vše motá – vzpomínky, sny i jeho výzkumy, v horečce zůstává sám v Tomešově bytě, kde se o něco později objeví neznámá dívka, která Tomeše shání. Prokop jí nabízí, že mu její balíček doručí a vyrazí k němu domů do Týnice, kde doklopýtá k jeho otci, venkovskému lékaři, a omdlí se zápalem mozkových blan.
Prokop se uzdravuje jen obtížně, z minulosti si pamatuje jen málo. Odpočívá a sbližuje se s lékařovou dcerou Ančí, žije nyní v jakési bezčasové idylce ve které nachází prosté štěstí; jako technik stále pochybuje o (svých) citech ale láska pomalu vítězí. Nečekaně ale narazí na inzerát shánějící inženýra P. kvůli Krakatitu, teprve toto slovo mu vše připomene, jeho pokusy, objev i obálku od tajemné dívky. Znovu je rozhodnut najít Tomeše, po otevření obálky totiž zjistil, že neznámá posílá Tomešovi velkou sumu peněz aby nechal její sestru. Prokop je rozhodnut ji bránit i pomstít, chvíli se zmítá mezi Ančí a neznámou a nakonec skoro bez rozloučení prchá do Prahy.
V Praze zmateně hledá pisatele inzerátu Carsona, nakonec na něj narazí ve své staré dílně. Carson se zajímá jen o Krakatit a o Tomešovi ví jen to, že jim prodal vzorek Krakatitu ale vyrobit ho neumí. Navíc nikdo neví, jak přimět Krakatit k výbuchu, jen se ví, že vybuchuje pravidelně v době, kdy někdo ruší rozhlasové stanice. Prokop odmítá Krakatit prodat, uvědomuje si jeho strašlivou sílu a bojí se zneužití. Raději hledá tajemnou krásku, v jeho hledání je něco umanutě směšného. Po marných pokusech mu dojde, že musí za Carsonem do Balttinu, malého militantního knížectví.
V Balttinu, kam přijel původně jen na jeden den, se stává prominentním vězněm, v absurditě jeho pobytu je něco až Kafkovského a v charakteru města zase něco z Vernova Ocelového města. Prokop odmítá spolupracovat, nakonec podlehne po spatření moderní laboratoře, ta ho svým vybavením nadchne. Stále se však hádá a pokouší se utéct za použití třaskavin, na procházce občas potkává krásnou ale pyšnou princeznu. Mezi oběma dochází k jakémusi souboji osobností a vůlí, princezna ho vyprovokuje k jízdě na koni jehož splaší a Prokop si zlomí nohu. Během rekonvalescence se zklidní a trochu se s princeznou sblíží a dokonce nabídne, že z jejího pudru vyrobí výbušninu – a pudr prostoupený její vůní mu přináší další divoké a horečné sny. Před pokusným výbuchem musí princezně silou zabránit v cestě k pokusnému objektu, z fyzické potyčky se stane milostný akt, stanou se z nich milenci.
Jejich láska způsobí na dvoře velké pozdvižení, princezna jde za Prokopem do laboratoře a pomáhá mu, chce být jeho ženou, pracovat s ním a schovat se před tím být princeznou. Vysoce postavený strýc nabízí Prokopovi útěk, přemlouvá ho, ať se pro ni obětuje ale Prokop odmítá a chce se bránit silou, nakonec podlehne přesile a další horečce. V horečce si opět vzpomene na obálku a tajemnou dívku, kvůli které sem vlastně přišel. Mezitím se pro něj princezna obětovala a vzdala se výhodného sňatku, strýc nyní nabízí, že Prokopa vezmou do armády, později ho za zásluhy povýší a bude si moci vzít princeznu za ženu. Za zásluhy ale znamená za Krakatit, což Prokop odmítá, navíc se bojí, že to na něj celé princezna nastražila aby získala Krakatit. Jeho odpovědnost vítězí nad láskou, ale jen do dalšího setkání, po něm už je připraven odevzdat Krakatit za ni, jenže má jinou…
Bezvýchodnou situaci vyřeší princezna tím, že odveze Prokopa z Balttinu, někam daleko, kde ho najde dvořan d’Hémon. Ten Prokopa odváží na schůzi anarchistů autem, jež snově letí do horské stanice. Tam mu d’Hémon nabízí, že bude pánem světa, stačí, že má Krakatit, on má zase rádiovou stanici, která způsobuje jeho výbuch. Vysílací stanice je stejná jako jeho stará bouda, i odtud prchá za Tomešem, který je blízko objevu Krakatitu. Prokop ho chce varovat před hrozícím výbuchem, Tomeš ho odmítá a Prokop prchá, továrna vybuchuje. V troskách potkává Prokop dědečka, ten vypráví o výbuchu jako o dávné záležitosti. A Prokop najednou neví, jak se dělá Krakatit.
***
Zajímavý je postoj princezny i Prokopa k jejich lásce. Pro princeznu byla předtím láska něco sprostého a ošklivého, teď by se mu naopak plně dala k dispozici. Zato Prokop pořád bojuje s tím, jestli ho má opravdu ráda nebo jestli se jen hračka mocné paní, která ho využívá ať už kvůli chvilkovému rozmaru nebo kvůli Krakatitu. Jde o jakýsi kontrast ženské emočně postavené lásky vůči mužskému rozumovému přístupu vystupňovaný tím, že ona je vysoce urozená princezna a on obyčejný plebejec, byť s unikátní znalostí a schopností. A tak dojde na mnoho změn vzájemných citů, od lásky po nenávist, objevují se obavy i žárlivost. Prokop promýšlí různé scénáře a s jasnozřivostí zamilovaného mění desetkrát za minutu názor, i princezna se mění a odhodí svoji pýchu, přesto ho nedokáže přesvědčit, Prokop je stále nespokojený s tím, že ji získal, bojí se ztráty, citů, jeho nedůvěra (k ženě) přetrvává.
Ono to ale není jen o princezně a Krakatitu – ještě je tu tiché štěstí s Ančí a blouznivé hledání dokonalé tajemné krásky v nesnázích, jíž je potřeba pomoci. Tu Prokop viděl jen jednou v horečce a možná ani neexistuje, je jen vybájená a proto ideální – vlastně všechny tři představují tři podoby jakési ideální ženy. A kromě úvah o odpovědnosti za vynález dojde na konspirativní spiknutí a světovládné úvahy i na anarchistické polemiky na horské stanice.
Myslím, že to Čapek (jako vždy) vystihl naprosto přesně, pouze je potřeba to v knize uvidět přes ten Krakatit a výbuchy. Přes množství fantastických motivů není „Krakatit“ sci-fi jak ji běžně chápeme. Částečně se zde řeší odpovědnost vědce za jeho vynález ale stěžejní je podle mě vztah k princezně kontrastující s prostou Ančí i tajemnou kráskou.