Nezařazené
Doktor Živago
Román Borise Pasternaka, oceněný Nobelovou cenou za literaturu, byl několikrát zfilmován, já jsem se podíval na dvoudílnou televizní verzi z roku 2002.
Děj filmu zachycuje zhruba první čtvrtinu 20. století a odehrává se převážně v Moskvě. V prvním díle sledujeme osudy hlavních postav, doktora (a básníka) Jurije Živaga a Larisy, prakticky nezávisle na sobě, oba se blíže poznají až v závěru dílu. Jurij Živago studuje medicínu a žije u příbuzných v Moskvě, jeho otec kdysi spáchal sebevraždu kvůli podvodům právníka Komarova. I ten žije v Moskvě a „podporuje“ majitelku malé krejčovské dílny, hlavním předmětem jeho zájmu je však majitelčina dcera, nádherná Larisa, která mu nakonec, i na popud matky, podlehne. I Jurij se kolem Larisy několikrát mihne, třeba když se její matka pokusí o sebevraždu nebo když se Larisa pokusí zastřelit Komarova, protože ji jejich vztah už vadí. Při obou příležitostech se Jurij setká i s Komarovem a vzpomíná si, jaký měl vliv na jeho otce.
Jurij se více sbližuje se sestřenicí Toňou, která ho miluje už od dětství a tento ideální vztah končí svatbou, Larisa se provdá za revolucionáře Pašu, se kterým odjíždí pryč od Komarova, na Ural. Po svatební noci Larisa Pašovi vysvětluje vše kolem Komarova, nejhorší pro ni je, že do toho ze začátku šla dobrovolně a není to tak, že by ji Komarov svedl. Paša toto přiznání odmítá pochopit a je přesvědčen, že ho Larisa nemiluje a vše jen předstírá.
Po vypuknutí první světové války je Jurij povolán na vojnu jako lékař, Paša rukuje dobrovolně a uteče od ženy, kterou už nemiluje a neumí to předstírat. Larisa ho ale miluje natolik, že se ho vydá hledat na frontu a dostane se až do tábora, kde byl prohlášen za nezvěstného. Zde začne sloužit jako zdravotní sestra a díky tomu se (platonicky) sblíží s Jurijem, i když by oba chtěli víc.
Druhý díl se odehrává po sovětské revoluci a během občanské války. Jurij s rodinou prchá z Moskvy na statek na Urale, shodou okolností poblíž města, kde žije Larisa, cestou se setká s krutým a obávaným rudým komisařem Strelnikovem, což je Paša, Larisin manžel. Po příjezdu se Jurij celý rok Larise vyhýbá ale nakonec se za ní vydá a podlehne – sedřená Toňa totiž čeká další dítě, což kontrastuje s nádhernou Larisou. Po nějaké době už to nemůže Jurij snášet a s těžkým srdcem chce vše skončit a vrátit se k Toně, bohužel ho unesou partyzáni, aby jim dělal doktora. Po porodu se Toňa s otcem vrací do Moskvy, Jurijovi se po mnoha měsících podaří od partyzánů utéct – ale vrací se k Larise.
Oba spolu spokojeně žijí, tak trochu bez ohledu na zítřek, jenže přijíždí Komarov, už jako ministr. Chce odvést Larisu do Vladivostoku, Strelnikov totiž upadl v nemilost a tak jí hrozí nebezpečí. Larisa odmítá odjet bez Jurije, ten nakonec sehraje divadélko společného odjezdu. Ve skutečnosti se obětuje, aby zachránil Larisu a sám se vrací do Moskvy, kde se dozví, že Toňu a jejího otce deportovali ale jeho za nimi nepustí. A tak pracuje v nemocnici a píše básně, přitom chátrá (protože asi i pije). Jednoho dne uvidí z okna hospody malého chlapce a najednou mu dojde – že je to jeho a Larisin syn, z ulice slyší Larisin hlas, spěchá ven, ale klepne ho. Larisa utekla Komarovskému, teď přichází už jen na jeho pohřeb – a potom ji zatýkají…
***
Na pozadí tragických a dramatických událostí (ruská revoluce, první světová válka, bolševická revoluce, občanská válka) rozehrávají tvůrci osobní tragedii několika postav. Výsledkem je velmi dojemný film plný hodně emotivních scén, na které není potřeba hodina patosu, stačilo zvolit vhodné zlomové okamžiky s drtivým dopadem – třeba moment, kdy Jurij opustí jednu ženu aby přežila a vrací se za druhou, která je deportovaná, nebo seznámení manželky s milenkou během porodu, a podobných příkladů lze najít více.
Film trvá čtyři hodiny, přesto mi přijde, že šlo ledacos ještě doplnit a rozvinout. Podle syžetu děje na české wiki se film od knihy v detailech liší, připadá mi, že ve prospěch již zmíněných emotivních efektů. Film je po všech stránkách propracovaný a to i ve spoustě malých detailů a souvislostí, na televizní produkci je i výpravný a krásný, plný nečekaného citu. Na druhou stranu jsem čekal více Ruskou atmosféru, tohle mi přišlo tak nějak obecně evropské.
Zajímavý je střet různých světů – Jurij i Larisa pochází z liberálních kruhů a tak je pro ně sovětská revoluce nepřijatelná. Oba spaluje vzájemná láska, byť ví, že jejich povinnost je jinde, ale nemohou si pomoci. Obzvláště tragické je to u Jurije, který miluje obě ženy a neví, co má dělat. Tragická je i postava Strelnikova (Paši), který se nepřenesl přes Larisino přiznání, jak však prozradil před sebevraždou – dělal vše pro lepší svět, aby se nemohlo stávat to, co se stalo Larise. Jenže Komarov, jako slizký had, přežívá vše. Ale ani on, se vším svým vlivem, neporučí citům a Larisa (mu) nakonec uteče, byť za cenu sebezničení.
Ve filmu je významná i česká stopa (štáb nebo herci malých rolí), podle některých zdrojů si Moskvu zahrála Olomouc, podle jiných Praha. Já jsem spolehlivě poznal jen pražské nádraží, kde se ani nenamáhali zaretušovat elektrické dráty – nebo už mohlo být v roce 1922 moskevské nádraží elektrifikováno?
Televizní „Doktor Živago“ se možná odchyluje od ducha originálu případně nedosahuje úrovně starší verze, jak mnozí tvrdí. Přináší však nesmírně emotivní a dojemnou lidskou tragedii a tak doporučuji si na to ty čtyři hodiny času udělat.