Splitko deathmetalových kapel Dead Carnage a Soul Massacre vyšlo v roce 2015 v Pařátu. V obou případech jde o poměrně nová jména na scéně, nicméně zastřešená zkušenými harcovníky z kapel Disfigured Corpse a G.O.R.E v případě Dead Carnage, resp. Hypnotic Scenery a Dyssolving Of Prodigy v případě Soul Massacre. Jak již bylo řečeno, obě kapely hrají „ten svůj deathmetal“ a to spíše oldchoolový, výsledný zvuk je naštěstí rozdílný a snadno rozpoznatelný. Obě kapely jsou z Havířova a dohromady nabízejí cca 35 minut materiálu, což je tak akorát, aby nahrávka nenudila.

Po úvodním ruchovém intru nabízí Dead Carnage různé varianty převážně střednětempého death metalu. Jeho pojetí má hrubým, byť celkem srozumitelným, vokálem blízko k brutální variantě stylu, hudebně zase spíš k technické. Prostor dostanou riffující a thrashující pasáže i svižnější části, nicméně úvod nahrávky mi přišel hodně klišovitý a předvídatelný. I přes melodické momenty nebo sóla jde spíše o hutnou a syrovou, byť ne vyloženě brutální, záležitost. Paradoxně je asi nejzajímavější lehce odlišná závěrečná skladba věnovaná Disfigured Corpse – punkový rytmus a lehce zběsilé pojetí skladbě sluší. Celkově bych o tvorbě Dead Carnage řekl, že originalita není veskrze žádná ale poslouchá se to dobře, zvlášť pro toho, kdo má rád old school death v hopsavě hutné podobě.

Soul Massacre nabízí pomalejší a hutnější skladby blížící se svým feelingem pomalejším věcem od Krabathoru. Přijde mi, že trvá o něco déle se do jejich tvorby dostat, ale celkem to stojí za to – murmur (z dívčího hrdla), střední tempo, výrazná basa, vyhrávky a sóla mají v celkovém spojení kýžený efekt. Zkrátka zkušenosti ze spíše doomových kapel jsou poznat. Na nahrávce se objevují hutné riffy a thrashující plochy, přechody, změny tempa i různé varianty murmuru a zpěvu včetně lehce sekaného, přitom i celkem srozumitelného.

Na první poslech mi přišla část Soul Massacre nudnější ale později se ukázala jako promyšlenější a složitější, zkrátka jsou poznat zkušenosti z doomu přetavené do deathu. Dead Carnage jsou přímočaře hopsavější, jde tak trochu o death zpopularizovaný a dotažený do komerční dokonalosti dvacet let starou Sepulturou, pohybujeme se však v udg rovině a rozhodně nejde o kopírku ani výrazné ovlivnění, spíše o přístup – hutné riffy, valivost a podladěnost. 

Celkový dojem ze splitu je spokojenost s oběma skupinama, na druhou stranu takových je… Zkrátka tento počin hodnotím dobře – takže za tři 🙂 

Originální článek s odkazy na podobné články