Bon Jovi – Keep The Faith

Bon Jovi jsou první trošku tvrdší kapela, kterou jsem kdy poslouchal. Jasně, je to glam rock a pop metal, ale ty stadiónové halekačky měly svoje kouzlo. Bohužel deska Keep The Faith (1992) představuje začátek přerodu do dospělejší, rockovější podoby a pro mě tímto Bon Jovi skončili.

Od začátku se hrnou nekonfliktní rockové písničky, poslouchají se příjemně, ale to je tak všechno, chybí zejména ty mohutné refrény, byť je na ně občas náběh. Řemeslně ani jinak není co vytknout, snad kromě délky, dojde i na zajímavé momenty a šlape to dobře, jenže ta chytlavost a nadšení tam prostě není. Staré dobré časy připomene titulní Keep The Faith, Fear nebo rockec Blame It On The Love Of Rock & Roll.

Teď mě zaujala I’ll Sleep When I’m Dead i těmi akustickými vyhrávkami, následující In These Arms mi evokuje U2 (které ale vůbec neposlouchám a neznám, takže to tak vůbec nemusí být). Najdou se i slabší momenty jako lehce experimentálně laděné If I Was Your Mother nebo závěrečná Save A Prayer. Druhá půlka desky se zkrátka táhne a ani balady mě úplně nabaví, i když je v nich slyšet, že hudebně a zpěvem je to silné.

Jak říkám, poslouchá se to celkem příjemně, ale 70 minut je moc a za srdce (mě) to nechytne. Ale v první půlce devadesátých let se hudební průmysl měnil a potíže s dalším směrováním měly i slovutnější a významější kapely než Bon Jovi…