Ramchat – Běs/Karpaty

Originální článek s odkazy na podobné články 

Když už mě slovenská pagan-blacková kapela Ramchat nadchla naživo a ani debut Atrana mě nezklamal, tak jsem se rozhodnul pořídit si i digipack s předchozími EP Běs a Karpaty. Ani tahle nahrávka mě nezklamala, spíš naopak a zejména úplně první nahrávku Běs považuji za zatím nejlepší počin kapely. 

Digipack má pěknou a profesionální grafiku odpovídající stylu, ladí s texty a vypadá opravdu dobře a tím zvedá celkový dojem z poslechu. Má jen jednu chybičku a totiž tu, že se mi nelíbí, což platí obecně o tomto grafickém stylu.

Tři skladby propojuje vypravěč do monotematického příběhu o vyvraždění pohanské vesnice v Karpatech. Vypravěčova slovenština je opravdu malebná a perfektně dotváří atmosféru melodických a variabilních skladeb. 

Úvodní Mor Ho! přináší melodický pagan metal ve středním tempu s chytlavými pasážemi, dojde i na hymnické a sborové refrény. Následující melodická sypačka Udolie šialenstva má také skvělou atmosféru i tah na branku a závěrečná Posledný Pohan je opravdu pecka a výborně graduje celou nahrávku. Skvělé jsou melodické momenty v mezihrách, závěr refrénu (toho posledního uškrtit) je zase pěkně razantní. 

Proti Atraně je toto EP variabilnější, v členitých skladbách se střídají různé polohy a vokály jsou dobře srozumitelné. Výborná je i práce s atmosférou včetně zklidnění a gradace, takže bych řekl, že nahrávka je propracovanější, přitom přístupnější a líbivější. Na druhou stranu, zvuk není tak masivní.

Druhé EP Karpaty je někde napůl mezi prvním EP a debutem Atrana. Už od první skladby Věčné Jarilo, živ nás! je cítit větší razance při zachování melodiky, druhá Žalm má pomalejší rozjezd a blíží se zatěžkanému thrash/deathu. Asi nejlepší skladba je následující V ríši vlkov, což je super věc kombinující melodiku a tvrdost. Navíc obsahuje zajímavý příběh, jeho vyznění napomáhají střídající se a překrývající se vokály i akustické vyhrávky.

Kapela oslavuje pohanskou mytologii a vymezuje se proti křesťanství, přitom mnohem chytřejším způsobem než tupým 666. Mor ho!, Posledný pohan, V ríši vlkov jsou skvělé skladby a celkově mi obě EP přijdou ještě zajímavější než debut Atrana. Skladby jsou variabilnější, propracovanější a možná i originálnější, na Atraně je zase masivní zvuk a nasazení je skvělé, takže těžko soudit. Možná, že kdyby se z těch tří nahrávek vybraly ty nej skladby, tak by vzniklo fakt nabušený CD, ale ten výběr by byl subjektivní. Každopádně, zatím je pro mě Ramchat překvapení tohoto roku.