Čeští prodavači by se měli probrat….

Původně napsáno v roce 2014.

Nedávno jsem byl ve specializované modelářské prodejně v OD Wágner v Brně. Přišel tam borec a že by potřeboval nějaký lepidlo. A prodavač na to – to já neznám, oni ti výrobci toho vyráběj moc a různých typů, v tom já se nevyznám, to dělá kolega…. Neprodal nic. Za chvíli přišel borec, co chtěl nějaký obtisky nebo co. Nemlich ta stejná odpověď – neznám, nerozumím, kolega…. Tento zákazník prodavače aspoň přesvědčil, že se sám podívá a vybere si. Jak to dopadlo nevím, raději jsem odešel, protože jsem neměl nervy na to, až přijde třetí zákazník a já zase uslyším – nevím, neznám, kolega.

Tento přístup pochopím u znuděné prodavačky v sámošce, ale ve specializované prodejně, možná největší v Brně i na Moravě? Chápu, že tam ten prodavač byl „jen“ jako záskok, ale není lepší v takovém případě prodejnu rovnou zavřít? Protože i když je obchod otevřený, tak se stejně nic neprodá a je to jenom na ostudu. Zvlášť, když tohle je ten typ obchodů, kam se člověk zajde podívat, i když nic nepotřebuje. Po práci se jen tak podívá, co je nového, pokecá a nasaje atmosféru … a nakonec i nějakou tu maličkost koupí, když už tam je. Vlastě nekoupí…

Ono to vynikne o to víc, když řeknu, že ten stejný den jsme byli na obědě ve vietnamské tržnici. Šli jsme tam asi čtyři a kolega se ptá vietnamské servírky: „Máte …“ A ona mu hned skočila do řeči – „Máme, potedál, sosidáte?“. A hned nám uvolnila místa, uklidila stůl atd. Přitom byla usměvavá, uctivá a milá ale nebyla vyloženě vlezlá jako někteří barový naháněči. No když si vzpomenu na jisté restaurace, kde aby člověk volal obsluhu telefonem a ještě se uctivě dovolil, jestli náhodou neruší od sledování televize…