Opravdu je (jedinou) cestou k seberealizaci podnikání?

Původně napsáno v roce 2014.

V různých blozích na téma produktivity a osobního rozvoje najdeme jednu opakující se radu – začněte dělat to, co vás baví, začněte v tom podnikat, klidně v malém a po večerech. Je to však opravdu dobrá rada?

Nemyslím si, že vždy. Když budu podnikat, tak se budu zabývat daněma, lidma, kancelářema, fakturama, autama, technikou atd. Nebo na to budu muset mít lidi a ty budu muset úkolovat a kontrolovat. Zkrátka budu dělat hromadu nudné administrativy. Jasně, můžu začít s málem, tedy po večerech a jen s tím nejnutnějším, ale vždy tam nějaká ta administrativa bude. Naproti tomu, já jako zaměstnanec, dělám osm hodin to, co mě zajímá a baví, pouze jednou za týden strávím pět minut vyplněním výkazu práce a jednou za měsíc máme hodinovou celofiremní poradu. Myslím si, že kdybych začal podnikat ve stejném oboru, tak bych trávil mnohem víc času věcma okolo a ne tím, co mě opravdu baví.

Můžete namítnout, že mám štěstí, že dělám to, co mě baví. Ale ono to není jen štěstí – současnou pozici jsem si vybral po více než měsíci rozhodování a ten výběr byl oboustranně pečlivý, na pozici se hlásilo cca 50 kandidátů.

Rada „začít podnikat“ je samozřejmě platná pro toho, koho jeho práce nebaví a/nebo neuspokojuje, to nepopírám. Chci však říci, že „začít podnikat“ není jediná cesta vedoucí k seberealizaci a naplnění a také to, že ani podnikatel nebo majitel firmy nedělá jen to, co ho baví. Někteří třeba musí hrát golf a to by mě nebavilo 🙂