Nezařazené

The Plastic People Of The Universe – Bez ohňů je underground

Plastici se rozpadli v roce 1987 a protože se pánové tehdy rozešli ve zlém, tak by asi nikoho nenapadlo, že k prvnímu, jednorázovému, revivalu dojde už za pět let, v roce 1992. Jestli se nepletu, proběhl nejdříve koncert k výročí Charty 77 na Pražském hradě a poté následoval i koncert při příležitosti vydání knihy M.Hlavsy a J.Pelce „Bez ohňů je undergorund“ 4.12.1992 v pražském klubu Roxy. Koncert odehrála nejstarší sestava (z let 1969/1973), tedy Mejla Hlavsa (basa, zpěv), Michal Jernek (zpěv, klarinet), Jiří Števich (kytara), Pavel Zeman (bicí), Josef Janíček (kytara, klávesy, zpěv), Jiří Kabeš (kytara, viola, housle), Jaroslav Vožniak (bicí) a René Starhon (bicí). 

Booklet obsahuje jen ty nejnutnější informace. Úvod nahrávky patří uměleckému vedoucímu kapely, Magorovi. Jeho proslov evokuje dobu, kdy bylo nutné koncerty uvádět a tím vychovávat publikum. Vlastní repertoár reflektuje zmíněné nejstarší období, takže následuje trojice převzatých skladeb – Light My Fire (The Doors), Waiting For My Man (The Velvet Underground) a The Garden Is Open (The Fugs). Provedení těchto skladeb mi přijde lehce unavené a drive originálu nedosahuje (zvlášť u Doors a VU), na druhou stranu jde o instrumentálně bohatší verze, místy znějící více rock’n’rollově a místy zase psychadeličtěji. Ve zvuku nástrojů je však duch 70. let celkem věrný a skladba od The Fugs pasuje k celkovému zvuku plastiků asi nejlépe. 
Následuje trojice vlastních skladeb – úvodní Modrý autobus má syrovější začátek, lehce expresivní text a takový je i jeho přednes, Podivuhodný mandarin už patří k typickým skladbám PPU ať už repetativní basou nebo Mejlovým zpěvem, obsahuje i typické zvuky a vyhrávky, dlouhé tóny a temné melodie. Závěrečné Magické noci patří mezi kultovní skladby a jejich základní motiv je až provařený, opět jde o repetativní, potemnělou popově-undergroundovou skladbu. 
Záznam tohoto koncertu dlouhou dobu představoval prakticky jedinou možnost, jak se s tvorbou této kultovní kapely seznámit – z toho pohledu zamrzí zařazení tří převzatých skladeb, což je ale na druhou stranu vzhledem ke koncepci koncertu pochopitelné. Souhrnná tvorba kapely sice vyšla někdy kolem roku 1992 na 8 LP, náklad však byl (jen) tisíc kusů, navíc neprodejných samostatně, takže to nelze považovat za masově dostupné vydání. Proto jsem byl v té době rád aspoň za tohle živé album, ale popravdě řečeno, tehdy mě spíše zklamalo. Dnes už má nahrávka význam historický, protože Magor ani Mejla nejsou mezi námi, a asi nejen oni… 
Pro sběratele má nahrávku jasnou hodnotu a význam. Myslím, že Modrý autobus na později pečlivě připravených „sebraných spisech“ nevyšel, takže jde o jistou raritu. Zajímavé také je, že zde slyšíme skladby v trochu jiném vyznění než v době původního nahrání nebo v pozdější (po roce 1997) živé prezentaci. Přijde mi, že skladby zní tak nějak dřevně rockově/bluesově/undergroundově. Takže CD přináší trochu jiný, ale pořád zajímavý, pohled na tvorbu této kultovní skupiny a je nezpochybnitelným dokumentem doby. 

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.