Nezařazené
The Plastic People Of The Universe & Agon Orchestra – Pašijové hry
Po Mejlové smrti spolupracovali plastici nějakou dobou se souborem Agon Orchestra, který se zabývá soudobou vážnou hudbou. Toto spojení není tak překvapivé, jak se na první pohled zdá, Agon Orchestra spolupracoval i s jinými undergroundovými a alternativními soubory (Psí Vojáci, M.Chadima).
Při zmíněné spolupráci vzniklo několik nahrávek, jednou z nich bylo živé provedení Pašijových her v roce 2004 a toto vystoupení bylo zaznamenáno i na CD. Jeho booklet je v podobném (podle mě škaredém) grafickém duchu jako předchozí CD „Líně s tebou spím“ a obsahuje fotky, texty (česky a anglicky) a průvodní slovo. Na nahrávce se podílelo jádro plastiků (V.Brabenec, J.Janíček, J.Kabeš) doplněné Joe Karafiátem a ve dvou skladbách se přidal i Pavel Zajíček, cca třicetičlenný Agon Orchestra řídil Petr Kofroň.
Je velmi zajímavé pustit si obě verze (1978/2004) po sobě. Přímým srovnáním člověk zjistí, že nová verze je docela věrná a podobná původnímu podání, možná i díky tomu, že Pašije představují spíše hudební podkreslení pod zdramatizovaný biblický text věnovaný ukřižování Ježíše Krista. Novější verze je po hudební stránce čistší, hudebnější a vycizelovanější a tak se poslouchá lépe než původní verze natočená ve spíše polních podmínkách.
První polovina Pašijí mi přijde jen jako čistě podkreslující, zajímavější hudební nápady se objevují až ve druhé polovině. Pašije jsou místy temné až industriální, jinde klidnější, ambientnější a melodičtější nebo zase chaotické ale rytmické; přednes a deklamace jsou naléhavé, celek působí dojmem dramatizovaného libreta nebo divadelní hudby. Hudební doprovod ve druhé půlce nahrávky je variabilnější a dramatičtější, výrazové prostředky celkem odpovídají ději.
Zajímavá je intimní zpověď Zhřešil jsem a díky zmíněnému lepšímu zvukovému a hudebnímu podání jsou „magické noci“ v Otče mnohem zřetelnější. Tato skladba i celá nahrávka postupně nabývá až najazzlé podoby, kde basovou linkou na pozadí provází intenzivní dechové táhlé plochy. Závěrečná repetativní Noc temná přináší uklidnění na závěr.
Moderní verze má čistší a mohutnější zvuk, zejména smyčce a sbory. Jestli došlo k nějakému aranžérskému obohacení ze strany Agon Orchestra nedokáži posoudit, takže pokud ano, tak není nějak zásadní, byť některé skladby jsou zřetelně odlišné, např. Nepotřebujeme krále.
Je zajímavé pustit si obě verze po sobě – při aktuálním poslechu na mě i původní verze zapůsobila nějak intenzivněji, více jsem cítil existenciální rovinu. Nicméně ani původní ani nová verze mě nějak nenadchla (byť je to pro mnohé to nej z plastiků) – pořád jsou to „jen“ Pašije, tedy dramatizovaný biblický text…