Terry Pratchett – Zeměplocha 40 – Pod parou

Pod parou je další knihou z cyklu úžasné Zeměplochy Terryho Pratchetta a to (už asi třetí) poslední. V tomto díle se na Zeměploše setkáváme s průmyslovou revolucí a intrikami tradičních (až staromódních) trpaslíků.

Mandlomil vynalezne parní stroj resp. lokomotivu a svůj vynález nabídne Jindřichu Králi. Ten je sice jedním z nejbohatších mužů Ankh-Morporku ale vydělává na odpadech, což není moc prestižní povolání. V železnici proto spatří něco opravdu seriózního, navíc by se železnice hodila i Vetinarimu, protože cesta do Ubervaldu trvá týdny a je nebezpečná. Zejména těm, kteří se Vetinariho pokouší přepadnout. Na druhou stranu nemá parní stroj na Zeměploše co dělat, takže Vetinari musí vše vhodně usměrnit a k tomu použije Vlahoše von Roseta, ředitele městské pošty, mincovny a banky.

Situaci komplikují třenice mezi trpaslíky, zejména mezi moderními z Ankh-Morporku a některými tradičními v Ubervaldu. Krakové (trpasličí duchovní?) hlásají čisté trpaslictví a staví se proti pokroku a skřeti, teprve nedávno prohlášení za plnohodnotné tvory, mají překvapivé technické nadání.

Kniha líčí stavbu železnice a první jízdy, objevují se úvahy o pokroku, tradicích a druhových třenicích, což zvláště dnes získává trošku jiný rozměr. První lokomotiva má své obdivovatele pro něž je božstvem, což je námět jen nahozený; představa, že se v síni bohů objeví lokomotiva, je lákavá, leč autor se touhle cestou nevydal.

Zhruba v polovině se příběh zkomplikuje, u trpaslíků dojde k převratu a to ve chvíli, kdy je král na druhém konci Zeměplochy. Takže jde o to, dostat ho co nejdříve zpět, samozřejmě pomocí železnice a tak se řeší utajená přeprava důlního krále a jeho doprovodu. Cesta je samozřejmě velmi dobrodružná a nebezpečná, ale nakonec se král dostane včas zpět a uvede vše na pravou míru. A na závěr prohlásí, že už nebude králem – ale královnou, což trpaslíci kupodivu skousnou…

---

Pasáž jízdy vlaku s králem spojuje starého dobrého Elánia, Vlahoše a trpaslíky a svým akčním a svěžím duchem se blíží mému oblíbenému pátému elefantovi, byť jinak. Cesta sice postupně graduje až vygraduje, ale pointa spíše vyšumí, což je rys, kterého jsem si všiml už u několika posledních autorových knih. Rozehrání příběhu a závěrečná pointa jsou slabší, ale když se příběh rozjede a graduje, tak je to chytlavé a celkem zábavné čtení. Člověk se sice neprohýbá smíchy jako kdysi ani nežasne nad autorovou originalitou a nápaditostí, ale zajímavé momenty i kroky stranou rozšiřující příběh se objevují stále a celek je přinejmenším zábavný.

Celkem nejde o nic nečekaného a řekl bych, že je to standardní příběh ze (současné) Zeměplochy a rozvinutí skřetů je zajímavé. Setkáváme se známými postavami včetně velitele Elánia v jeho lepší formě, návaznost na Pátého elefanta mě potěšila, méně pak na Buch, což je díl, který mě tak nějak minul. Bohužel se celkový duch Zeměplochy radikálně mění a to směrem, který se mi moc nelíbí, přesto knihy dále kupuji (a čtu), takže autorův (komerční) cíl je splněn…

Opět bych zmínil podle mě místy zbytečné vysvětlivky a komentáře pana překladatele, tentokrát aspoň v jednom z nich sám uznává, že o něm někdo prohlásí, že pochybuje o inteligenci a znalostech čtenářů. Všiml jsem si jednoho nebo dvou překlepů a myslím jedna věta zněla poněkud kostrbatě – což je na 500 stran velmi slušný výsledek.

Když to shrnu, tak Pod parou je dobrá a čtivá oddechovka ale pochybuji, že se ke knize někdy později vrátím, jak to dělám u některých starších dílů.

Series Navigation