Nezařazené

Stíny plamenů – Šum v pološerech

Neuběhl ani rok a hyperaktivní Lord Morbivod vydal novou nahrávku Stínů plamenů pod názvem Šum v pološerech. Původně mělo jít o „demo“ nahrané „postaru“ tak, aby mělo atmosféru prvních alb, nakonec vyšla nahrávka jako plnohodnotná na CD včetně číslovaného digipacku (ten mám) a LP. Limitovaný digipack má jednoduchý ale účelný design – převažuje černá barva, motivy stoky, texty a pár fotek. Celkově mi zvuk přijde místy zbytečně slitý ale na druhou stranu si jsem celkem jistý, že zrovna Morbivod přesně ví, co dělá. 
Úvodní skladba Borský sběrač mi přijde až příliš velký nářez, byť dostatečně melodický. Zaujmou i dunivé bicí (evokující kovové údery poklopů) a další atributy typické pro tvorbu stínů včetně zvolnění a střídání vokálů, dominuje však rychlý zpěv i tempo. Druhá skladba Lesk mrtvých požárů přináší zpomalení a jednodušší resp. přímočařejší bicí, což právě upomíná na staré nahrávky. Jednotlivé skladby mají různou náladu, střídají se skladby přímočaře nářezové i pomalejší a hutnější, např. ve Flexibilní stoce jsou chytlavé momenty díky frázování i šílený smích. 
Za zmínku stojí jako vždy texty, již zmíněná úvodní skladba rekapituluje, co se dělo od předchozího alba a vzpomíná i na refrén z prvního dema, text Sesunutí podzemních cest je místy zvláštně absurdní (alá Master’s Hammer) a přitom skvěle podaný. Text závěrečné skladby Synchronizace vod je inspirován nedávnou otravu lidí v Praze, celá skladba je ukázkou skvělého kontrastu technického textu a blackmetalového nářezu, což vrcholilo ve druhé části alba „Odpadní galerie“. 
Po úvodním nářezu dojde postupně na mírné zvolnění a zhutnění, objeví se i zajímavé a silné melodie. Všechny prvky se v jednotlivých skladbách různě prolínají a pokaždé hraje prim jiná složka, přijde mi však, že novější nahrávky jsou tvrdší a chybí v nich stará chytlavost a náboj. Jde prostě o další nahrávku v řadě, bez dřívějšího puncu výjimečnosti, jako by tam už nebylo „srdíčko“ i když nepochybuji, že ho tam Morbivod pořád dává. 
I aktuální nahrávka Stínů plamenů přináší kanalizační blackmetal švédského typu, kombinuje tvrdost a melodiku a z davu průměrnosti se vymyká přístupem a texty. Stíny jsou jedna z mála kapel, jejíž texty si přečtu a neberu je jen jako výplň a zpěv nechápu jen jako další zvukovou stopu.
Podobně jako na předchozí desce „Propadlé vody“ mám trochu divný pocit z první skladby a více se mi líbí druhá půlka nahrávky. Celkově jsem však spokojen, i když by mi nevadil trochu delší interval mezi deskami, ať jsou nám exkurze do Plzeňského podzemí vzácnější. 

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.