Nezařazené
Stíny plamenů – Propadlé vody
Stíny Plamenů jsou pro mě už asi pět let nejlepší českou kapelou. Původně (pouhý) projekt lorda Morbivoda nabízí svižný kytarový blackmetal (odpadních vod), ve kterém se pro mě dokonale snoubí melodika i tvrdost a vše je vyšperkováno skvělými texty z plzeňské kanalizační sítě, kde „blackmetal burácel“. CD Propadlé vody vyšlo v roce 2014 jako digipack (a LP), obraz na přebalu je kanalizační varianta Munchova expresionistického Výkřiku. Standardní součástí je vložená knížečka s texty, použitý font pochází z dílny Franty Štorma.
Úvodní skladba se od tradičního zvuku Stínů poněkud liší, je hutnější a valivější, obsahuje až trashově zasekávané riffy a představuje lehce experimentálnější podobu kapely; na chuť jsem ji přišel až po několikerém poslechu. Další skladby jsou již v tradičním hávu, jde tedy o razantní a melodický black, byť lehce experimentální i jiné ozvláštňující prvky se objevují i v dalších skladbách. Druhá skladba nás přivádí do studia českého rozhlasu, kde probíhá natáčení reportáže o zvradlech, jedna pasáž v textu připomene slavné Zkratky Ivana Mládka, což potvrzuje i na youtube dohledatelný Morbivodův cover této Mládkovy skladby.
V dalších skladbách Morbivod střídá různé hlasové polohy a jeho hlasový projev se mi líbí čím dál víc. Dojde na odklepání poklopů, akustický motiv a gradující pasáže s rytmikou nebo basou. Směrem ke konci alba přibývá na blackové atmosféře, tu dojde na nenávistnou sypačku a jinde zase na majestátnější atmosféru. V závěru se přesouváme z Plzně do Prahy, snad jde i o návaznost na Odpadní galerii, zaujme Rainhardova německá dikce a úplný závěr přináší další zrychlení a gradaci, odsekávaný ale srozumitelný zpěv a naštvání vítězí nad experimenty.
Hodně mě zaujala variabilita nahrávky, která obsahuje spoustu drobností, vyhrávek a detailů, které melodický blackový nářez posouvají kousek dál. Velmi oceňuji Morbivodovu schopnost vše organicky spojit, začlenit a defakto dovést k dokonalosti a ještě odlehčit texty.
Syrový kytarový metal s vyváženou melodikou a tvrdostí ozvláštnil Morbivod na této nahrávce lehce experimentálními prvky a vyhrávkami. Pro mě je sice nepřekonatelné předchozí CD „Výprava za pravdou špíny“, byť ho nelze považovat za řadové, teď mám však pocit, že se mu Propadlé vody mohou více než spřiblížit.
Album představuje (nečekaný) krok modernějším směrem, což je nakonec asi lepší, než ustrnutí na místě. Trochu mi chybí původní undergroundový přístup a „čiré“ nadšení, ale to je prostě daň za to, že jsou Stíny tím čím jsou – pro mě již pět let nejlepší českou kapelou…