Nezařazené
Sobota
Tento film z roku 1944 byl posledním českým filmem Adiny Mandlové, hlavní role v něm však patří O.Novému a hlavně H.Vítové.
Helenka (H.Vítová) žije s Petrem na předměstí, mají dva roky po svatbě a zatímco se Petr snaží, aby Helenka měla pěkný a spokojený život, pro ni znamenají ty dva roky přes 700 snídaní, obědů a večeří, tři sta nákupů atd. Zkrátka ji manželství nenaplňuje, snad i proto, že se nudí; jediné povyražení představuje sobota. Helenka zkrátka touží po větší zábavě, romantice a spontánnosti. Když odjede Petr pracovně na Moravu, pomáhá Helenka bratrovi Jiřímu v jeho květinářství; Jiří a Petr jsou nejlepší kamarádi. V květinářství si ji všimne záletný ředitel Richard Herbert (O.Nový) a začne ji „oblbovat“. To je přesně to, po čem Helenka touží, snadno mu podlehne a přestěhuje se do jeho bytu. Jenže Richard je ženatý s Luisou (A.Mandlová), které se všemožně vyhýbá – snad kvůli žaludečnímu čaji nebo co to pije za svinstvo.
Richard tedy přechází z bytu do bytu a lavíruje mezi Luisou a Helenkou. Ta odchází od Petra, který je stále na Moravě, aniž mu cokoliv řekne a vše nechává na Jiřím, který se snaží pomáhat jak sestře tak kamarádovi – a přitom ví, že tento románek neskončí dobře. Jednou v sobotu vyrazí Helena s Jiřím do baru, kde potká Richarda a Helenka teprve nyní pochopí celou pravdu. Navíc se k ní hlásí Karla (Jiřina Štěpničková), jako ta, co byla u Richarda před ní. Karla u sebe Helenku ubytuje, ženy spojuje jejich osud, a společně s Luisou vymyslí jakousi divnou pomstu, kdy se Karla s Luisou prohodí a Richard okusí vlastní zbraně, což ho má vyléčit, ale jak ukazuje závěrečná scéna, tak ne moc úspěšně. V závěru se ještě seznámí Karla s Jiřím a Helenka se vrací k Petrovi.
Film provází lehké úvahy o životě na téma co znamená žít a co od života čekat. Není to žádná hluboká filosofie, ale mnoho lidí se nedostane ani na tuto úroveň a tak má smysl si připomenout, že život není jen snídaně, oběd, večeře a plánovaná zábava v sobotu. Na druhou stranu život není ani nezávazné flirtování, film tak ukazuje hloubku života v souvislostech, přitom bez zbytečného patosu a lidsky – celkový dojem z filmu je civilní a reálný. Oko diváka potěší trojice hereček – H.Vítová je opravdu dobrá, překvapila me i roztomilá J.Štěpničková.
Mnoho lidí chápe „Sobotu“ skoro jako dalšího „Kristiána“ ale podle mě je to přesně naopak. Zde je ukázka nevěry a lhaní z té špatné stránky, nejde o žádné romantické flirtování ale o účelové lhaní. Helenka se zlomí až ve chvíli, když vidí, že její dárek – hodinky (pro ni asi vrchol luxusu, ale i kdyby ne, tak je to dárek od ní) dal Richard sluhovi, což ji urazilo více než to, že má manželku – aspoň takhle jsem tuto scénu a film pochopil já. Kristian taky není lidsky úplně stoprocentní, ale zůstává pábitelem, romantickým hrdinou jedné noci, kdežto Richard je slizký svůdce, který recituje arabské verše a vydává je za vlastní vyznání. Kristian sám jakoby neví co chce, je v něm jistá bezradnost, kdežto Richard velmi přesně ví, co chce, (nejen) Helenka je pro něj pouhá hračka, i když tentokrát to samozřejmě myslí vážně a je to jiné než dříve.
Dojemná je i scéna ve které si Petr vede Helenku znovu domů, je v ní něco symbolického pro nový začátek, restart. Jinak tam Petr jen tak sedí a kouká, je tak trochu trouba, který nepochopil, proč Helenka odešla. Chce sice její štěstí, ale neví, co jako žena potřebuje. A Helenka se vrací, protože se spálila, ne proto, že by se Petr poučil.
