Ke Kingovi jsem se proposlouchával tak 25 let. Jednou za tři roky jsem si pustil Abigail, řekl si, že je to zajímavý, pak jsem si pustil pár dalších alb, což mi nic nedalo a měl jsem na tři roky klid. Až letos dozrál čas, i když jsem se nestal skalním fandou… Debut je možná syrovější než pozdější tvorba, není plně koncepční ale rozhodně stojí za poslech. Asi nejzajímavější je paradoxně instumentálka „Voices from the Past“…

S veškerou úctou k další tvorbě, Abigail je prostě majstrštyk. Trvalo mi sice nějakou dobu, než jsem ji plně ocenil, ale prakticky vždy jsem si při poslechu říkal – celkem dobrý, ale nic moc. Jenže něco mě pak přinutilo poslechnout si to ještě jednou. A ještě jednou. Hudba, atmosféra, zvuk… A u obalů jako tento mě skoro mrzí, že nemám gramofon. I když to tak na první pohled nevypadá, tohle je CD ze série reedic,…