Root – Dema

Brněnský Root je legenda a za třicet let na scéně patří mezi nejznámější české (metalové) kapely. Ovšem i tato slovutná kapela nějak začínala a pohled na její začátky přináší dvoj CD z roku 2003 obsahující čtyři dema a živák, vše z let 1988-89.

Jednoduchý booklet obsahuje pár historických fotek a vzpomínky na okolnosti nahrávání jednotlivých dem od Big Bosse a Blackieho.

Uvedené dvoj CD si občas poslechnu, ovšem při psaní tohoto textu jsem si poslechl i debut „Zjevení“ a také jsem si pročetl příslušné kapitoly z knihy „Temné kořeny“, abych nasál dobovou atmosféru a více pochopil začátky této legendy. Obecně bych řekl, že se na demech střídají dvě polohy. Jednu tvoří „melodram“, tedy (jemné) brnkačky s deklamací nebo řevem, což je v podání Dr.FE spíše úsměvné než hrozivé, druhou polohu představují kytarové řežby, ať už v podobě řezavé kytary, výrazného riffu nebo monotonního opakování. Nahrávky jsou syrové, mají však určitou atmosféru a i přes zvukovou nedokonalost je slyšet budoucí potenciál.

Původní verze článku

Reap Of Hell (1988)

První demo obsahuje první verze později proslulých skladeb „Sedm černých jezdců“, „Píseň pro Satana“ a „Hřbitov“. Po intru zazní převážně nářezová „Litanie k Satanovi“ se spíše rychlou deklamací než zpěvem a povědomými riffy, zpěvák Dr.FE zní fakt divně, zvlášť v pozdějším porovnání s Big Bossem, který je hlasově o tři levely jinde. Zvláště markantní je to ve skladbě „Sedm černých jezdců“, naproti tomu třeba skoro skřehot v závěrečné skladbě „Hřbitov“ má něco do sebe.

Už na prvním demu je cítit temná síla a potenciál, on totiž (nejen) Blackie fakt něco umí a hlavně se pracuje s atmosférou, i když to kvůli technice nevyzní.

War Of Rats (1988)

Druhé demo otevírá „7 synů Satana“, po různě zpomalených zvukových efektech zní zvony a Big Bossovo vzývání satanových jmen, což je celkem působivé. Následuje „A země se otevřela“ s monotónně riffující kytarou a Big Bossovou deklamací (než zasedne za bicí), skladba finišuje v docela solidním tempu. I „Král Dogra“ je spíše monotonní skladba ve středním tempu, ale refrén je docela nářez, podobně jako druhá polovina.

Desetiminutové „Volání o pomoc“ obsahuje jakési zvuky a monotonní riffy, nesrozumitelnou deklamaci (spíše mumlání) a závěrečnou skladbu „Dogrova říše“ zahajuje zdlouhavé preludování, na poslední dvě minuty se rozjede parádní sypačka, podle mě je škoda, že tato skladba nebyla později nahraná v lepší kvalitě.

Druhé demo je spíše zdlouhavé, monotonní a moc mi neříká.

Messengers From Darkness (1989)

Třetí demo obsahuje sice deset skladeb, ale převážně jde o intra, outra a mezihry, různě zkreslené, vybrnkávané nebo řezavě-melodicky riffující. Mezi vlastní skladby patří „Poslové z temnot“ s utopeným vokálem, která se v půlce rozjíždí ve svižnou sypačku, celkem stojí za to a má i jakous-takous atmosféru. Dále samozřejmě nesmrtelná hymna „666“ s charakteristickém riffem, valivý „Stín prokletí“ s rootově typickými riffy zní překvapivě drnčivě na to, že Root tehdy nepoužívali basu. „Prázdný hrob“ solidně riffuje ale je to dlouhé a monotonní, má to i atmosféru díky zpomalení na deklamaci refrénu, což je i lehce chytlavý moment.

Podle rozhovorů šlo o pokus o monotematické demo, ale utopený zpěv a příliš mnoho meziher to pro mě rozbíjí. Z řady vybočuje „666“ ale zbytek nezaujme, byť dojde na zajímavé riffy a sem tam i atmosféru.

The Trial (1989)

Čtvrté demo je monotematické, tvoří jádro debutu „Zjevení“ a hlavně na něm (konečně) zpívá Big Boss, což nahrávku posouvá o level výše. Zajímavé je i to, že na demu hrál na kytaru Mr. Death, tedy Poly z tehdy zakázané Insanie, a na bicí Black Drum (tamtéž).

Demo rámuje zpomalené intro a outro a kupodivu ta zpomalená hudba má něco do sebe. Vlastní demo zahajuje akusticky znějící „Soud“ v němž Big Boss pronese obžalobu, oproti debutu velmi civilně. Dalším brnkáním začne obhajoba, následuje melodram „Zjevení“ se snahou o hororovou atmosféru, což trochu kazí velká úroveň šumu ale i tak je to působivé. Valivý „Aralyon“ je na debutu o level lepší a tady moc nevyzní, potenciál je sice cítit ale chvílemi mám až parodický dojem.

Live 1988

Živák z Death Metal Session vol. II. beru jen do počtu, má docela šílenou zvukovou kvalitu (vysavač na pozadí). Šlo o teprve druhý koncert a atmosféra nějak nevyznívá, můj celkový dojem z vystoupení je dlouhé, pomalé a nezáživné. Po nezbytném představení kapely (klasický blackmetal ve kterém se snaží jít svou vlastní cestou) začíná „A země se otevřela“ – Big Boss zařve a zadeklamuje úvod a následují monotonní řezavé kytary, ani další věci, později proslavené („Píseň pro Rootana“, „7 černých jezdců“ a „Hřbitov“) nemají ten drive, natož pak monotonní, nudné a zdlouhavé „Volání o pomoc“.

Jako dokument doby a druhého koncertu kapely dobrý, ale nic víc, pamětníci prominou.

První tři dema byla (prý) spíš alko session, byť pár skladeb z nich hraje kapela dodnes. Poslední demo je už někde jinde, však také bylo později nahráno na debutovou desku „Zjevení“. Tam už je samozřejmě kvalitnější zvuk a skladby jsou zvukově bohatší a často i údernější. Ovšem po poslechu (všech) dem najednou debut ožívá v trochu jiném světle, už ho nevidím jen jako pár hymen typu „666“ nebo „Píseň pro Satana“ ale jako mnohem komplexnější a propracovanější záležitost.

Zvuková kvalita dem je jaká je, síla a potenciál tam slyšet je, protože nejen Blackie umí, což dokazují někteří zúčastnění dodnes. Dr.FE mi hlasově nesedí, hlavně díky zafixování skladeb s Big Bossem; kdo ví, jak bych hodnotil bez možnosti tohoto srovnání. Škoda, že některé skladby zůstaly jen na demech, nejen palby typu Dogra ale i některé z těch monotónně opakujících se mohly dostat prostor.

Mimochodem, tyhle dema mě vyléčila z choutek shánět si další dema z té doby, nejsem sice hifi maniak ale ta zvuková kvalita je tristní. Chápu, že jinak to tehdy nešlo a je to i dokument doby, jenže já nejsem pamětník.

Je pro mě těžké hodnotit 30 let stará dema takové legendy jako je Root, zvlášť když jsem v té době ještě metal neposlouchal a nemám tedy k těm demům osobní vztah. Dema mě zajímala spíše ze zvědavosti, v době vyjití této reedice jsem byl větším fanouškem Root než dnes, kdy mě mnohem více oslovují ostatní projekty Big Bosse, ať už je to (spící) Equirhodont nebo Big Boss Band. Přesto mohu konstatovat, že je z nahrávek cítit potenciál a oceňuji práci s atmosférou, pro mě to však kult není.