Plaveč – Rotunda Nanebevzetí Panny Marie, 1:150
Plavečská rotunda patří mezi velmi zajímavé stavby – klasická románská rotunda je doplněna empírovým přístavkem, což je sice nezvyklé ale velmi působivé spojení. Pro mě je však tato rotunda zajímavá hlavně svým umístěním, manželčina rodina má totiž k Plavči velký vztah. I proto jsem již delší dobu přemýšlel o „konverzi“ modelu jiné rotundy na tu Plavečskou, naštěstí mě předešel Milan Bartoš se svým modelem. Tento model vyšel (resp. jsem ho získal) čtrnáct dní před rodinnou oslavou, kde by určitě udělal radost a tak jsem byl postaven před zajímavou výzvu.
Dva týdny jsou zdánlivě dlouhá doba, bohužel trávím polovinu týdně mimo domov, navíc jsem měl rozdělané další dva modely a jen velmi nerad si přidávám další úkoly. Přesto jsem se rozhodl zkusit model slepit, po přečtení návodu jsem práci rozvrhl do devíti dostupných dnů (z toho tří víkendových). Nakonec jsem vše stihl přesně podle rozvrhu, ale jinak jsem už neměl čas na nic jiného. Model nabízí dvě varianty, jednodušší a plastickou, samozřejmě jsem lepil tu složitější, „modelářská“ čest by mi ani nedovolila jinak 🙂
Stavbu jsem začal tím, že jsem podle návodu podlepil žebra a navíc jsem si podlepil dvě větší rovné stěny. Poté jsem zkompletoval tělo rotundy a apsidu – podlepená žebra se lepí nahoru, uvažoval bych o dalším dolů. Osadil jsem tři plastická okna a po přilepení apsidy k plášti by u běžné rotundy bylo prakticky „hotovo“.
U plavečské rotundy ale přichází na řadu empírový přístavek, který je de-facto složitější než rotunda samotná. Nejdříve kompletuji stěny s dveřmi a okny, vše sedí naprosto perfektně a i sestavení stěn a střech jede jako po másle. Připojení stěny k rotundě mi ale uhlo cca o dva milimetry, resp. sedlo přesně na hranu textury ale čára je o kousek vedle – naštěstí směrem dovnitř. Následuje osazení střechy, malé stříšky na štítech je potřeba po přilepení seříznout. Hrubá stavba se následně zafixuje terénem, který si také podlepuji.
Nyní už vypadá rotunda hotová, chybí ještě zvonice a další drobnosti. Protože volím plastickou variantu, čekají mě plastické zvony, nosníky a vyřezání sloupků. To, poučen maďarskou katedrálou, dělám tak, že zvonici nejdřív slepím, nabarvím, vyztužím herkulesem a pak teprve odřežu bílé místo. S výsledkem ale nejsem úplně spokojen, asi by to chtělo sloupky podlepit. Návodové kresby zvonice nejsou nijak detailní, ale zkušený modelář si poradí a já mám navíc bohatou fotodokumentaci – přesto jsem to slepil špatně. Nevím zcela přesně, jak se má zvonice přilepit na střechu, tipuji však, že zasunutím do otvorů prořízlých ve střeše.
Úplný závěr stavby patří plastickým empírovým sloupkům, kde čeká jedna záludnost. Sloupy jsou cca o 1 mm delší, protože horní část se může, ale nemusí podlepit. Na případnou potřebu zkrácení není upozorněno, u prvního sloupku mi to došlo včas, ale v tom kvaltu jsem na to zapomněl a u jednoho sloupu jsem to musel opravovat po slepení.
Závěrem musím konstatovat, že pocitově šlo o nejlepší model rotundy/stavby, který jsem kdy lepil, vše sedělo naprosto perfektně. Našly se sice drobnosti (otvor pro okna mohl být o chloupek širší, připojení stěny k rotundě mi uhlo o dva milimetry, v terénu byla mezírka 1 mm), ale to mohlo být rukama, protože jinak to bylo opravdu perfektní. U ostatních modelů musí člověk vše mnohem více tvarovat a pasovat, tady šlo vše skoro samo a sedlo to jak prdel na hrnec. Hodně šikovné je také značení dílů na chlopni, nemusím si nic psát tužkou z rubu atd.
Závěr – plavečská rotunda je hodně povedený model – tedy od autora, moje provedení není žádný zázrak, což je dáno i časovými důvody zmíněnými v úvodu.
