Sólový debut kytaristy Pačesse z roku 2011 jsem si sehnal hlavně kvůli tomu, že je věnován Lulči (u Vyškova) a tamní dominantě, Liliové hoře. Z Lulče totiž pochází část mé rodiny a i já zde strávil pár víkendů, hlavně na přírodním koupališti „U Libuše“, takže je mi tento kraj blízký. Dalším lákadlem pro mě byli hostující zpěváci Blackie a hlavně Lord Morbivod. Hudebně je CD inspirováno epickým metalem alá Bathory s melodickými a akustickými prvky, jenže já Bathory nikdy moc neprožíval a stejně se mi od nich nejvíc líbilo netypické Requiem. 

Pačess nahrál všechny nástroje, z produkcí mu pomohl již zmíněný Blackie a o zpěv se podělili Blackie, Lord Morbivod, Styrbjorn a Štěpán. Booklet a výbava CD je klasická, grafika samotná je pak věcí vkusu – různé erby a malůvky sice ke stylu patří, mě však přijdou lehce naivní až dětinské.

Nahrávka je hned od úvodu první skladby hymnická a epicky rozmáchlá, pomalejší tempo doplňují melodické vyhrávky a sóla, přidává se srozumitelný nakřáplý skřehot. Dojde i na svižnější, thrashové a valivější pasáže, ale pořád je zachována majestátní atmosféru, na které se podílejí i sborové refrény. U druhé skladby Až listy zrudnou mi v uvozovkách stačí, že ji zpívá Lord Morbivod, byť mu frázování místy nejde tak, jak jsme zvyklí – (asi) si text nepsal sám, text samotný mě docela baví, je to taková mile hrůzostrašná historka. I tato skladba je variabilní, místy přechází v až nekompromisní black s melodickými vyhrávkami ale závěrečná akustická kytara a melodický zpěv mi úplně nesedí.

Následující skladbu uvozuje dryáčnický zpěv nad akustickou kytarou, následují hutné a valivé pasáže, melodické vyhrávky na pozadí, tedy jako je tomu i na zbytku desky. Kromě hutných, thrashových (a oldschoolových) pasáží mají velký prostor melodické a akustické momenty, příkladem je Píseň o mordu, která se mi ale vůbec nelíbí po textové stránce; i následující skladbu uvozuje „středověký jarmark“ a závěrečná instrumentálka je až veselá – takový styl instrumentálky mi docela sedí. 

Na nahrávce mě zaujaly majestátní skladby, hymnické a melodické, byť na pozadí solidně thrashující, doplněné akustickými vyhrávkami, hospodskýmí (středověkými) popěvky a hymnickými refrény; dále se mi líbí, že je CD díky čtveřici zpěváků vokálně pestré. Celkově je mi takto pojatá snaha o variabilní black sympatická, byť mi místy přijde „naivní“ až na hranici parodie žánru – ale spíš bych řekl, že je to nedotažené. Naopak texty jsou docela zajímavé a s nadhledem psané, nejde o typickou výplň. 

Pačess má rozhodně potenciál i svůj rukopis, na jeho debutu i na Eleonoře od Asgardu slyším styčné body. I přes zmíněné výhrady k určité naivitě mě nahrávka zaujala a jsem zvědav na jejího následníka, který má/měl vyjít v lednu 2016. 

Originální článek s odkazy na podobné články