Nezařazené
Michael Kumpfmuller – Nádhera života
Román umělecky zpracovává poslední rok života spisovatele Franze Kafky včetně umírání na tuberkulózu. Přesto v knize není na smutek místo, toto období je totiž v Kafkově životě vyplněno krásným vztahem s Dorou. V knize se střídají krátké odstavce z jeho i Dořina pohledu, převážně však psané ve třetí osobě. Struktura románu odpovídá i tomu, že část času strávili odděleně a dopisovali si, nejen díky tomu má kniha „tweetový“ a „statusový“ charakter. Celkově jde o moderní prózu líčící krásný vztah navzdory blízké smrti.
Čtyřicetiletý doktor Franz (Kafka), předčasně penzionovaný ze zdravotních důvodů, přijíždí na zdravotní dovolenou za svými sestrami a jejich rodinami k Baltu. V hotelu se seznámí s 25 letou kuchařkou Dorou a vznikne mezi nimi silný vztah. Ten prožívají nejdříve u Baltu, po měsíci se ale musí rozloučit. Doktor odjíždí se sestrou a i Dora musí odjet, nemá pracovní povolení. Je totiž po první světové válce (1923) a Dora patří mezi židovské uprchlíky z východu. Setkává se tak silná „východní“ židovská tradice (Dořina otce) s moderním přístupem jak Dory, která od otce utekla, tak „západních“ židů včetně doktora a jeho přátel.
Vzájemné odloučení je vyplněno dopisy; následuje společný život v Berlíně, hledání bytu atd. Když nemůže spát, píše doktor povídky a pak je nechá Doru pálit, občas se u něj projevují záchvaty kašle, málo jí a ztrácí se před očima. Dora se o něj stará, žijí v bídě hyperinflačního Německa, přesto prožívají společné štěstí. Po Novém roce se doktor nechá přesvědčit, že musí do sanatoria. Nejdříve odjíždí (sám) do Prahy k rodičům a Dora zůstává v Berlíně. I nyní pokračuje jejich vztah dopisy, které líčí jak smutek odloučení tak obrovskou radost z každého dopisu. Ty chodí někdy i dvakrát denně (ranní a večerní poštou), což už je skoro jako dnešní smsky.
Následuje odjezd z Prahy do Vídně, v jejím okolí Franz střídá sanatoria a Dora ho všude věrně následuje. Stará se o něj, vaří mu, pomáhá mu s korespondencí a píše i jeho rodičům. Jeho stav se horší, ztrácí hlas, dojemná láska a starostlivost však trvají nadále, je v tom něco mrazivě krásného. Franz dokonce požádá Doru o ruku a ona bez přemýšlení souhlasí a o to více se o něj stará. Zařídí mu pořádného lékaře, jenže jeho verdikt je neúprosný, zbývají tři měsíce života. Navzdory tomu pokračuje jejich jarní vesnická idylka v horském sanatoriu mezi vinohrady, Franz píše a provádí korektury.
Jeho stav se ale zhoršuje, nemohoucí leží na lůžku a nemůže ani jíst ani pít. Přesto to není smutné umírání ale naopak radostné žití. Doru dokonce přijme jeho rodina jako tu, kterou si jejich syn (bratr) vybral, jen její (ortodoxní) otec Franze stále odmítá. Kniha končí Franzovou smrtí, umírá Doře v náručí.
***
Kniha je založeno na skutečných událostech a vychází z dochovaných dopisů, nicméně nejde o rekonstrukci ale o umělecké líčení. Stěžejní jsou postavy Franze a Dory, občas dostanou prostor další postavy jako Kafkovy sestry, některé známé osoby jsou zmíněné jen křestním jménem, např. Max (=Brod). Příjmení Kafka se v knize neobjevuje vůbec, mluví se o něm jako o doktorovi a celý příběh by fungoval i v případě anonymních nebo neznámých postav. Dora ho totiž nevnímala jako spisovatele ale jako člověka, takže i když se kniha týká známého spisovatele, z „velkých“ dějin toho moc neobsahuje, převažují drobnosti a detaily.
Kniha je silná a plná citu, přitom je stručná a tvoří ji zhuštěné kapitolky a odstavce. Silné a inspirativní je Dořino líčení toho, jak pod jeho vlivem ožila nebo se spíše probudila, předtím jakoby nebyla a nežila naplno. Jejich vztah je něco prostého, přitom velmi krásného, něco, nad čím se už dnes neumíme radovat, stačí jim totiž pouhá vzájemná přítomnost. A silný rodinný vztah umocňuje i Franzův vztah k sestrám; to, jak jsou si blízcí a jak si rozumí – na rozdíl od rodičů.
Kniha končí Kafkovou smrtí ale i další osudy Dory jsou zajímavé a jako takové vydaly na samostatný román. O to ale nejde, jde o to, že zde vystupuje jako moderní žena, která se vzepřela tradičnímu prostředí. Byla totiž uprchlicí z Polska, kde tehdy žili ortodoxní židé. A údajně byla uprchlická vlna po první světové válce srovnatelná s tou po druhé, což jsem dosud ani netušil.
Děj se odehrává v rozjitřené atmosféře po první světové válce, dvacátá léta v knize však ožívají tak nějak syrověji než si je idealizujeme. Reálie hyperinflačního Německa jsou stejné jako třeba u Remarqua, ale celkové vyznění je dosti odlišné. I když, jak se to vezme… Každopádně se již v té době v Německu objevují silné protižidovské nálady, dokonce je zmíněn i jakýsi bezvýznamný bavorský pokus o puč. Přitom židovství Kafky a jeho přátel je spíše romantické a mystické, zahrnuje však i snění a plánování cesty do Palestiny. Při té příležitosti ale sám Kafka říká, že tam není potřeba spisovatel ale někdo, kdo dělá rukama (obdělává půdu).
Kniha je zajímavým příspěvkem na Kafkovské téma, slavný spisovatel je zde líčen jako člověk prožívající krásný a radostný vztah navzdory blížící se smrti, zajímavá je i moderní forma románu.
PS: Byť je Kafka mnohdy chápán jako „český“ autor, psal Německy a i tato kniha se odehrává převážně v Německu a Rakousku – a i atmosféra poraženého a okleštěného Rakouska je zajímavá.