CD,  Hudba

Kryptor – Best of fuck off!!!

Kryptor je svým způsobem unikátní kapela. Už třicet let hraje stejný old school thrash metal a ty stejné songy vydává pořád dokola. Má tři (a půl) řadovky, k tomu dvě dema a jejich reedice, několik živáků a výběrů, kdosi kdesi spočítal, že některé skladby vyšly na sedmi různých nosičích. A fans jim to pořád žerou, včetně mě, protože na živo – je to pořád parádní jízda.

Zatím poslední výběrovka vyšla v roce 2012 a je zajímavá tím, že jde o nově nahrané staré skladby. Nabubnoval ji Marthus a nazpíval ji (původní a teď i aktuální) zpěvák Michal, což je pro mě trochu problém, protože mám spoustu skladeb zafixovaných s Pípou. Nejde ani tak o to, kdo je lepší zpěvák, ale o zvyk.

CD je zabaleno ve slušivém digipacku, kombinace černé, červené a bílé je docela působivá. Samotný booklet obsahuje krátké průvodní slovo, texty a fotky, zkrátka je to poctivě odvedená práce.

CD obsahuje jak profláklé skladby tak i nějaké (mně) neznámé a dvě novinky. Celkově zní nahrávka dobře a energicky, zvuk má v sobě kombinaci oldschool přístupu a technického a tvrdého zvuku, většinu skladeb provází nějaká předehra nebo intro.

Úvod patří osvědčeným a ikonickým skladbám jako je „Marquise de Sade“, „Rychlost vítězí“, „Justiční omyl“ nebo „Klášterní tajemství“, jde o svižný old school thrash metal provázený sóly a vyhrávkami, které jsou přesně tam, kde je člověk čeká a má naposlouchané. Zkrátka jsou to notoricky známé skladby, které prostě nelze zahrát jinak.

Otázka zpěváka však vyvstává hned od začátku, přijde mi, že to Pípa víc prožíval, přitom s Michalem jsem byl na živo spokojen, ne-li nadšen. Některé momenty ve frázovaní mi nesedí a občas dojde ke změně tempa, někdy je pomalejší častěji však rychlejší. Že je frázování jiné, to je celkem logické, protože oba dva jsou rozdílní zpěváci, ale řekl bych, že Pípa více zpíval. Když se řve, tak je OK, ale u zpěvu je to tristní a z tohoto pohledu je pro mě velkým problém skladba „Noc“. Tam je zpěv úplně mimo, snad i proto, že Pípa napsal text na základě vlastního zážitku a Michalovi to prostě nevěřím.

První novinkou je pátá skladba „Pripjať, město mrtvých“, která začíná melodicky a jakoby bluesově, jinak jede v klasickém Kryptor stylu a závěr je celkem emotivní, druhá novinka „Otcova puška s uřezanou hlavní“ je oldschool řažba. Mezi oběma novinkami zazní další známé věci, v „Greedpeace“ zaujmou vícehlasé refrény, ve „Vlčí vdově“ mě překvapila sóla a melodické vyhrávky, „To se nemělo stát“ vyzní tak nějak blackově (vokálem). Mezi blackovější skladby řadím i „Proroctví satanovo“, které mě svou atmosférou docela bavilo.

V závěru dostane prostor pár mně neznámých skladeb jako jsou „Vraždící řetězy“, „Samuel“ nebo „Osudové pouto“. Jsou to spíše pomalejší a členité věci ale některé z nich mi připadají jako vlastní vykrádačka, třeba „Osudové pouto“ mi přijde jako recyklát riffů a postupů z jiných skladeb (nebo naopak). Potěšila mě krátká šleha „Smrt je samozřejmost“, byť mohla být intenzivnější, a také „Lepra“, což je zvláštně hitový text naturalistického popisu lepry, melodické a chytlavé.

K výběru skladeb mám jedinou připomínku a to je chybějící „Neznámý vojín“. Občas mi přijde nahrávka zvukově nevyrovnaná, jakoby nahrávaná vícekrát. Ještě se vrátím ke zpěvákovi, pro mě lépe dopadají skladby, u nichž nemám srovnání s Pípou a Michal tak ukazuje svoji tvář. Zvláště mě zaujaly blackově laděné pasáže, jenom mi ten hlasový projev evokuje brněnský Asgard.

Kryptor je Kryptor a dělá to, co dělá. O účelnosti nahrávky lze diskutovat, nicméně svoje místo na trhu má – jde o průřez tvorbou s „novým“ zpěvákem. Jestli je to málo nebo ne a jak dopadá porovnání s Pípou, to ať si každý přebere sám.

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.