-
Root – Zjevení
Debut brněnských Root, „Zjevení“ (1990) patří mezi naprosto kultovní (blackmetalové) nahrávky. Debut představuje vyvrcholení první etapy existence kapely a zakončuje demáčovou éru. Počínaje další deskou se Root posunuli o úroveň výš, nicméně tak bouřlivě přijaté skladby jako „Píseň pro Satana“, „666“ a „Hřbitov“ už nikdy nenapsali, mají sice spoustu lepších, ale v popularitě vedou tyhle tři, si myslím… Ale nejen zmíněné tři, i další skladby přinášejí důležité momenty a riffy a všemu vládne mocným hlasem…
-
Venom – Black Metal (Deluxe edition)
„Black Metal“ od britských Venom patří mezi další stavební kameny stylu, který je dokonce po této nahrávce pojmenován. Přitom je to spíše syrový heavy metal, podobně jako další nahrávky z té doby. Deluxe edice obsahuje CD s jedenácti bonusy a DVD se záznamem koncertu. CD mi přijde více syrové a punkové; video zase více hudební a heavy metalové, asi ty dva roky, které je dělí pomohly ve vyhrání kapely. BTW, samotní Venom (asi) ani s…
-
nine inch nails: march of the pigs
Trent Reznor a jeho industriální Nine Inch Nails byli pro mě v půlce 90. let zjevení. K jejich poslechu mě přivedla hitovka „March Of the Pigs“ – jednoduchý, až primitivní rytmus, střídající se nářez i melodické zvolnění, to vše podpořené destruktivním videoklipem. Nepřekvapí, že tato skladba vyšla i na singlu, kde se nachází ve třech verzích, přičemž remixy jsou Reznorovou silnou stránkou a některé z nich mi přijdou zajímavější než originální verze. Další Reznorovou silnou…
-
Dehydrated – Resurrection / … And Death Shall Have No Domination
Dehydrated patří mezi nejstarší slovenské deathmetalové kapely. Někdy po roce 2000 však upadli do hibernace, ze které se probudili kolem roku 2014 a návrat na pódia završili vydáním desky Resurrection (2017) a singlu … And Death Shell Have No Domination (2019). Dehydrated drhnou old school death metal, o inspiračních zdrojích hovoří jasně jak zařazení cover verze od legendy Massacre tak hostování zpěváka Kam Lee (z téže kapely). Dehydrated – Resurrection (2017) Návratové CD obsahuje pětici…
-
Dysangelium – Maniachrist
Dysangelium už dávno patří mezi stálice naší deathmetalové scény. Zaujmou svojí hudbou, celkem originálními slovními hříčkami i koncertním nasazením. Debut je proti novější tvorbě syrovější a brutálnější, stále však dostatečně melodický a členitý, tím i zajímavý. Pro mě je sympatický i v tom, že jede v Deicide linii – a na rozdíl od Bentona na Brutal Assault Dysangelium dorazili, což pro ně, jakožto pro místní, není až tak složité 🙂 Hodnocení z roku 2015 Dysangelium…
-
My Dying Bride – Turn Loose The Swans
Další z mých top 5, možná i top 3 alb. Definice doomu, stylotvorné album. Když jsme někdy v první půlce 90. let četl poprvé o doom metalu, říkal jsem si, co si ti metalisti zase vymysleli, vždyť mají death, thrash, heavy, black, … Pak jsem slyšel první dvě alba Paradise Lost, ke kterým jsem hledal cestu dlouho, ale dostal jsem se přes ně k My Dying Bride (a Anathemě). Prvotní reakci na MDB si už…
-
Už Jsme Doma – Uprostřed Slov
Už Jsme Doma patří mezi naše známé a slavné alternativní hudební skupiny, jejich přesah je mezinárodní a spolupracovali i s The Residents. V dobách jejich začátků jsem je měl dost rád, ale po cca třetím albu „Holywood“ jsem skupinu přestal sledovat, ani nevím proč. Debut „Uprostřed slov“ je ještě relativně syrový; kombinuje rocký základ, punkový přístup a dechové nástroje, to vše tvoří zajímavou a docela svěží kombinaci. Reedice z roku 1996 v podobě digipacku je…
-
Bon Jovi – New Jersey
New Jersey je jedna z prvních tvrdších desek (a tehdy opravdu desek), které jsem kdy poslouchal. Ovšem od puberty jsem Bon Jovi pořádně neslyšel, až teď po letech, a to tehdejší kouzlo a vzpomínky tam prostě jsou. Svižné, melodické, optimistické a bezstarostné skladby se silnými refrény typu úvodní „Lay Your Hands On Me“ nebo pomalejší „Living In Sin“, „I’ll Be There For You“ sice patří mezi stadionové halekačky případně oplodňováky, jenže ono to prostě funguje.…
-
V.A.R. – No Place To Hide (demo)
Thrasheři V.A.R. šli vždycky mimo mě, podle jména jsem o nich samozřejmě věděl, ale aktivně jsem je nikdy neposlouchal. Více jsem je zaregistroval na pár koncertech v poslední době (Asgard, Pačess), kde jim to slušně šlapalo a pak v reedicích časopisu Pařát. Kapela se na scéně pohybuje přes třicet let, což je obdivuhodné, málokteří z tehdejších souputníků jsou dodnes aktivní. Možná, že kdybych se ke kapele dostal v 90. letech, mohla mě zaujmout a stát…
-
Nico – Desertshore
„Desertshore“, (1970), třetí desku zpěvačky, modelky a herečky Nico produkoval John Cale. Na ploše třiceti minut přináší deska typický zvuk Nico – disharmonické klávesy a tvrdý zpěv. Některé skladby jsou celkem zajímavé ale není to deska, kterou bych si chtěl pouštět nějak často (a na odreagování). Možná je to umění (určené pro úzkou skupinku intelektuálů) a určitě to patří do amerického undergroundu 60. a 70. let a s tím spojené alternativní kultury. Každopádně dobové kritiky…
