Jiří Schelinger – Česko-Slovenská pocta 2011

Zpěvák Jiří Schelinger byl pro mě dlouhou dobu představitel několika „normalizačních“ hitů a táborákové odrhovačky „Holubí dům“. O jeho hardrockových počinech a projektu Zemětřesení jsem samozřejmě věděl, ale vše šlo dlouhou dobu mimo mě.

O CD „Jiří Schelinger Česko-Slovenská pocta“ jsem vůbec nevěděl a po projektu Zemětřesení mi přišly další předělávky zbytečné. Na CD je 20 skladeb a má pro mě lehce divný výběr interpretů. Na jednu stranu Alkehol, Torr, Aleš Brichta, Miloš DODO Doležal, Honza Toužimský a Ladislav Křížek, na druhou stranu Spilka, Dyk, Gladiator, Coda, Šlapeto, Petra Janů.

Otvírák CD je svižný „Nám se líbí“, kde zpívají v podstatě všichni zúčastění, „Což takhle dát si špenát“ i Brichtovo „Kartágo“ pokračují v nastoleném trendu a třeba druhá zmíněná ukazuje Brichtu v dobré formě. Nemůže chybět „Holubí dům“ v nostalgicko utahané podobě, kvůli které se mi tenhle song znechutil. Moc mě nepřesvědčil „Co dělá indián“ F.R.Čecha nebo Leona Šenková a její projev v „Lucrezia Borgia“, Viktor Dyk a „Znám tisíc důvodů“ poklidně a nekonfliktně plyne, Honza Toužimský pojal „Lupiče Willyho“ pěkně zostra, jak jinak, „Jahody mražený“ ve spojení s Alkeholem odpovídájí očekávání, až si říkám, že je to tancovačka z horní dolní o půlnoci – jenom nevím, jestli je to dobře nebo špatně.

Dodovo „Violo, jsem cellista“ je sice trochu exhibice, jenže parádní, až na ten zkreselný zpěv. Překvapivě chytlavý je „Trambus“ od Gladiatoru, jen nesmí člověk myslet na to, že kdysi hráli Sepulturu. Zajímavé je křehké „Léto s tebou“, Torr pojali „Divné tušení“ svojsky a vybrali si dobře, on už originál je horrorový a to nejen textem. Podruhé zazní „Holubí dům“ v podání kdysi zlatého chlapce Ládi Křížka a tentokrát jde o pro mě snesitelnou verzi. Petra Janů mě skladbou „Pohřeb přítele“ příjemně překvapila, jde o výbornou věc. Závěr CD patří živé verzi „Šípkové Růženky“ Petra Koláře, což je klidná a nádherná záležitost.

Hudebně je zahráno všechno výborně, vadí mi spíše stylová roztříštěnost. Pohybujeme se od hardrocku přes rock až po normalizační pop a popěvky, což přesně odpovídá stylovému rozsahu Jiřího Schelingera, takže toto CD nakonec přináší věrnější podobu, než jsem na první pohled čekal.