Postřehy

Je sebezměna opravdu možná?

V současné době probíhá obrovský boom motivační literatury a businessu kolem ní. Všude najdeme spoustu rad, jak se změnit, jak skončit se zlozvyky a jak je nahradit pozitivními zvyky. Zásadní otázkou ovšem je, zda to skutečně lze.

Častým argumentem autorů motivační literatury je, že se všichni rodíme se stejnými možnostmi a je jen na nás, jak naložíme se svým životem a že když to dokázali oni, tak to dokáže každý. Ti opatrnější nebo možná realističtější připouští rozdílné vlivy (prostředí) a neříkají, že máme stejné možnosti, ale že jsme na začátku všichni tabula rasa, tedy nepopsaný list. Ale s tím, že máme vše ve vlastních rukou samozřejmě souhlasí.

Díky praktické zkušenosti však nesouhlasím ani se stejnou výchozí situací. Máme totiž (momentálně půlroční) dvojčata a řekl bych, že se jim věnujeme skoro stejně, přesto je každé dítě jiné – jinak reaguje, jinak se chová a má jiné potřeby. A už teď je vidět, že je každé jinou osobností a bylo to vidět prakticky od první chvíle (byl jsem u porodu).

Na základě této zkušenosti bych řekl, že vrozené dispozice jsou silnější, než (si) je většina autorů motivační literatury ochotná připustit. Možná je to tím, že to jsou často (bezdětní) muži (ano, vím že Babauta má dětí pět) nebo by si tím kazili business, nevím.

Rozhodně nechci tvrdit, že má člověk rezignovat a vymlouvat se, že je takový, jaký je, protože se tak narodil a nemůže s tím nic dělat. Tvrdím pouze, že změna sebe sama není jednoduché přeprogramování se podle algoritmu sledujte nutkání, narušte zpětnou vazbu, nahraďte jeden zvyk druhým. Leckdo při tom prostě narazí na své (vrozené) limity a přes ty nejede vlak.

Na druhou stranu titíž autoři tvrdí, že jsme každý jedinečnou bytostí. Souhlas. Ale kde se vzala tato jedinečnost, máme-li údajně všichni stejnou výchozí pozici?

Původně publikováno v roce 2014.

Hodnocení

Průměrné hodnocení 0 / 5. Vote count: 0

Zatím nehodnoceno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.