Hypnos – The Whitecrow

Novinka Hypnos, The Whitecrow, patří mezi nejočekávanější české metalové nahrávky roku 2017 a již dopředu bylo avizováno, že bude hodně odlišná. 

Nahrávka vyšla v několika formátech – LP, CD a CD s bonusovým DVD, poslední zmíněnou verzi jsem si pořídil i já. A stačilo letmé projití bookletu, abych pochopil, že nahrávka je promyšlená do všech detailů a proto jsem svůj pohled rozdělil do tří částí, totiž booklet a koncepce alba, vlastní CD a bonusové DVD. 

Originální článek s odkazy na podobné články 

Nahrávka je zabalená v krásném digipacku a vizuální stránka se mi opravdu líbí. Kombinace bílé a šedých pruhů je v metalu netradiční a originální, přitom graficky čistá a působivá. 

Booklet obsahuje anglické i české texty včetně Brunových komentářů a uvozujících citátů, například od Martina Luthera Kinga, E.M.Remarqua nebo F.M.Dostojevského. Brunovy komentáře působí chytře a mluví z nich obrovská životní zkušenost a nadhled, rozhodně nejde o tupá metalová klišé a i když se vymezuje proti církvi, tak mluví o naději a světle. A závěrečný citát je také skvělý. 

Na nahrávce se podílelo množství hostů. Igor Hubík (Root, ex-Hypnos) se postaral o (akustické) mezihry a intra, vypravěčem je Paul Speckman (Master, Krabathor) a aby těch připomínek Krabathoru nebylo málo, tak v Sin Collectors hostuje i Christopher. Tato skladba byla psaná s vědomím rozdělení vokálů mezi Bruna a Christophera a i v komentáři je zmíněno potěšení nad tím, že se vše spravilo, což znovu otevírá otázku – natočí něco Krabathor v klasické sestavě? 

Silný náboj má Germanofob s citací z německé hymny a vysvětlením Brunova vztahu k Němcům, v této skladbě hostují i členové Protector, jejichž skladbou Golem je text skladby inspirován. Text závěrečné skladby Too Dark To Shine/Too Young To Die napsal a nazpíval Skuny (Shatoon, ex-Sad Harmony), její moto zní „zemřít mladý, ale co nejpozději“. Jinde zase hostuje Zuzka (Dying Passion), takže se na albu objevují stopy dvou významných doomových kapel.

Takže papírově vše vypadá skvěle, ale jak CD vlastně zní? 

Nejdříve je třeba říct, že The Whitecrow zní jinak než veškerá předchozí tvorba Hypnos, byť návaznost je jasná. Deska je to promyšlená do detailů, je spíše pomalejší a variabilní, ale nějak mě nechytla. Nebýt skvělého obalu, koncepce i toho, že jde o Hypnos, tak bych nahrávce tolik šancí nedal, po více posleších sice nalézám další a další zajímavé momenty, ale pořád to není ono.

Paul Speckman jako vypravěč je skutečně impozantní a jeho úvodní slovo navozuje skvělou atmosféru. Následuje akustická „brnkačka“ a kdyby trvala dvacet vteřin, tak vygraduje očekávání, ale dvě minuty jsou na mě moc. Pak teprve „začne“ metal, nechci to takto rozdělovat, protože jde o komplexní dílo, ale … nicméně po všem tom čekání je eponymní skladba trochu zklamání, čekal jsem víc. Každopádně jde o střednětempý propracovaný death metal, kde zaujmou vícevrstvé vokály i melodické momenty. 

Další skladby pokračují v nastoleném duchu, objevují se i rychlejší pasáže, ale nechci to brát stylem pomalý = špatný a nářez = super. Zkreslený vokál nad rytmikou ve One Flesh, One Blood je hodně emotivní, Sin Collectors s Christopherem zní víc oldschool deathově a tahle až thrashovější podoba je mi sympatičtější. Jenže v tuto chvíli, kdy se to pro mě začíná rozjíždět, zazní akustický menuet Haereticum Minuet/Rebels Dancing, který mi rozbije plynulost alba. Možná je to dobrý pro majitelé vinylů, kteří tak jak tak musí otáčet desku, ale mě to vždy přijde rušivé. Přitom se mi ta skladba vlastně líbí, abych Igorovi nekřivdil, sama o sobě zní zajímavě. 

Znovu se dostat do nálady usnadňuje The Gift Of Hope, tahle skladba o naději má svoji sílu a naléhavost, gradovaný refrén, zpomalení i melodie, což opravdu nezní špatně. Při poslechu Der Mordschlag/Germanophobe II mi naskakuje Krabathor, byť je skladba ovlivněna Protector a němčinou, závěrečná Too Dark To Shine/Too Young To Die začíná pomalu ve stylu drone a postupně přejde do standardního Hypnosu, Skunyho zpěv je velmi osvěžující. 

Když to trochu přeženu, tak nebýt to Hypnos, tak po prvním poslechu řeknu, že mě to nezaujalo a jdu od toho. Akustická intra rozbíjejí jednolitost ale i spád desky a pro mě se tak střídají cimrmanovské momenty očekávání a zklamání. Promyšlenost z nahrávky sice čiší a skoro bych mluvil o postrockovém deathmetalu, jenže se nemám čeho chytit. Zazní spousta dobrých detailů, ale celek mi pořád nedrží pohromadě, i když je mi druhá půlka tak nějak bližší. 

Po více posleších postupně oceňuji některé skladby víc a víc, asi to potřebuje uzrát, takže ještě uvidíme… Ale dostane The Whitecrow potřebný prostor, když mám(e) tuny dalších alb?

DVD obsahuje záznam koncertu 19.12.2015 v Uherském Hradišti, který byl natáčen s vědomím toho, že bude vydán na DVD.

Záznam má zhruba hodinu a čtvrt a je černobílý, vystoupení má spád a je vidět, že větší prostor kapele sluší víc než pidi klub typu Brooklyn nebo Melodka. Atmosféru dotvářejí kouř, větráky, zadní projekce, skokanský můstek i klasické vrtule u sypaček, jinak jde o klasické koncertní video snímané na více kamer, takže se dočkáme různých úhlů kamer, detailů a polocelků.

Po impozantním intru zahajuje vlastní vystoupení pomalejší Burning Again, navazuje rychlejší Inverted a pak teprve dojde k přivítání diváků, v proslovech mezi skladbami oceňuje Bruno fanoušky a vysvětluje myšlenky některých skladeb. V modelu střídání rychlejší a pomalejší skladby jede celý koncert a dojde na průřez tvorbou, namátkou zazní Crystal Purity of Treachery, Journey into Doom, Nailed to the Golden Throne, Lovesong z debutu, který má tak trochu paradoxně blíže k aktuální tvorbě. 

Koncert proběhl ještě před natáčením The Whitecrow, která také zazní a do koncertního setu krásně zapadne, byť zpomalení je citelné. Další novinkou je One Flesh, One Blood a takhle na živo mi úvod přišel jako doom, jak o tom Bruno mluvil na křtu, ale ono se to zase rozproudí. Po pomalejší Extremely Dark Days, která se rozjede nakonec do pěkné kulometné palby, graduje set řažbou Cleansing Extrema a In Bolood We Trust. Následují přídavky, Breeding The Scum a Endorsed by Satan, což je na živo slušná vypalovačka. 

Bonus DVD tvoří lyrics video k The Whitecrow, což je umělecký dokument výroby masky bílé vrány, a opět vizuálně působí výborně. 

DVD nezklamalo, je to prostě Hypnos ve vší parádě, za poslední tři roky jsem je viděl v Brooklynu a na Melodce a řekl bych, že tenhle koncert byl lepší.

Tak jak tu bílou vránu zhodnotit? Každopádně je to mimořádný počin – dramaturgií i dotažením detailů a rozhodně to není deska na první poslech. Ale ani po desátém prostě nevím.