Nezařazené
Gustav Meyrink – Mistr Leonhard
Knižně vydaná povídka „Mistr Leonhard“ známého pražského německého autora je uměleckou vizí nebo také reflexí vzniku silné osobnosti bouřící se proti běžné společnosti. Děj je protkaný mnoha metaforami a každou postavu lze brát alegoricky, přesto autor strhává kulisy falešné učenosti tajných společností, které v květnatých slovech a mystických jinotajích utápí vlastní vnitřní prázdnotu.
Mistr Leonhard, dnes již stařec, sedí v rozpadlé kapli nad vyhořelým zámkem a bilancuje svůj život. Jeho matka, hraběnka, byla posedlá nesmyslnou činností, jež k ničemu nevedla, bezcílně vydávala rozkazy, neustále je měnila a nikdy nic nedokončila, chromý otec mučený tímto chaosem proto nebyl schopen synovi předat základy staré moudrosti. Po otcově smrti se matka změnila a se stejnou prudkostí nechala vše zchátrat, stala se z ní nenávistná stařena děsící své okolí.
Leonhard se začal scházet se Sabinou, dívkou z čeledníku; oba spalovala rostoucí touha, které nakonec podlehli v kapli. Ve stejné chvíli vyšla všudypřítomná matka z krypty a Leonhard ji v záchvatu hrůzy zabil, později svého činu vůbec nelitoval. Matku totiž kvůli její nesmyslné činorodosti nenáviděl už od dětství, přesto cítil, že je její (ďábelský) vliv všudypřítomný a přetrvává i po její smrti.
Ze starých dokumentů se Leonhard dozvěděl o rodinné historii – jejich rod je pronásledován tajemnými zločiny a vždy se objeví nějaká (osudová) žena, jež vše zhatí. Z dokumentů se dále dozvěděl nejen to, že jeho rodiče byli sourozenci ale i to, že Sabina je jeho sestra. Ta během porodu umírá a Leonhard uteče po spatření dcery, putuje světem z místa na místo, sváří se v něm otcova i matčina stránka.
Cítí nenávist vůči osudu, jež stíhá lidstvo krutými ranami a staví se proti nesmyslnému kolotoči života. Jeho cílem je najít tajemný řád templářů, zatím však nachází jen prohnaného mastičkáře, jehož podvodné kousky lidem překvapivě pomáhají. Mastičkář nakonec pomůže i Leonhardovi, namíchá mu lektvar, po němž dostane horečný sen zakončený pochopením mastičkářových kouzel.
Kouzlem mastičkáře je magická moc věřících, kteří nedokáží věřit v sebe sama a proto potřebují nějakou berličku – ať už je to bylina, člověk nebo bůh. Toto poznání Leonharda vnitřně očistí a osvobodí od všech děsů, pochopí, že za něj nikdo nerozhoduje ani ho nepronásleduje žádný osud, že jen on sám rozhoduje o svém životě.
***
Dané téma se v té době objevuje u mnoha dalších autorů a vrchol přichází u Nietzscheho a jeho nadčlověka. Meyrinkova vize je však ryze umělecká, přitom rozsahem sevřená a tím i přístupná a pochopitelná. Autor sice používá mystický jazyk ale zůstává „při zemi“ a naopak se snaží strhnout oponu mystických společností, jimiž si Meyrink sám prošel, vysměje se i prázdným ale nabubřelým mystickým „pravdám“. Dobově módní okultismus a satanismus dokumentují myšlenky jako „Satan tvůrce světa“ nebo charakteristika hledače pravdy jako „kacíř od hlavy k patě pokřtěný v plamenech duchovní vzpoury“.
Celý příběh se odehrává v lehce nereálném hávu a lze ho chápat i jako alegorii nebo metaforu – matka nedokončící jedno pro druhé, otec neschopný kvůli chaosu předat moudrost, idealizovaná milenka ve vlastní sestře nebo mastičkář využívající víry davů, to vše jsou alegorie. Jejich účelem je vylíčit uměleckou cestou zrození silného a svobodného jedince, v novele se objevuje touha osvobodit se a strhat okovy starých pověr.