Gotterdammerung – Neuschwabenland

„Neuschwabenland“ je druhá deska brněnské thrashové demolice Gotterdammerung, kterou vede (válečný) veterán Medvěd. Deska zaujme pěkným obalem i grafikou v duchu jejího konceptu; české texty se věnují druhé světové válce a to jak skutečným událostem, tak alternativním dějinám. Tohle vše je v pořádku, hudebně ale nejsem úplně cílovka a čistý old school thrash tohoto střihu není úplně pro mě, nějak mi to splývá, alespoň první dvě třetiny desky. Zato naživo mě kapela nadchla, energická vystoupení stála za to.

Nahrávka má 33 minut a od začátku je to nekompromisní thrashová jízda, se vším, co k tomu patří a šlape to náramně. Běsnící a naštvaná thrashová bestie uhání svižně kupředu, útočí mohutnou palbou bicích a kytarovými sóly. Najdou se však i kroky jinam, třeba „Viktoria Hohe“ je ve volnějším tempu a přitom vše rozemele a rozdrtí. Pro mě osobně patří mezi největší pecky „Talvisota“ a následující „Die Letzte Schlacht“, které mají přesně ty prvky thrashe, které mám rád.

Až doomově působící titulní skladba, ty kytary v úvodu, to je My Dying Bride jak vyšitý, jen přidat housle… a němčina do toho je geniální, jen mi to přijde zdlouhavé. Závěrečné „Klíče Němce Strauba“ ve mě snad tématem jeskyní evokují Stíny Plamenů; je to méně thrash a někdo to hodnotil jako mix thrashe a punku, zkrátka je to víc rocknroll. I zpěv je jiný, civilnější. V ostatních skladbách je vokál sice stylový, místy až ječivý ale nějak mi (pocitově) nesedí…

Sice jsem uváděl, že mi nahrávka trochu splývá, ale po (pár) opakovaných posleších (už) vnímám nuance jednotlivých skladeb, takže nakonec převažuje spokojenost. Takže bych desku nakonec charakterizoval citátem z „Die Letzte Schlacht“ – působí jak skrytá šelma připravená k finálnímu skoku.