E.M.Remarque – Tři kamarádi

Tři kamarádi jsou považovaní za nejlepší dílo spisovatele E.M.Remarqua a i já ho před dvaceti lety rád četl. Nyní jsem však knihou spíše zklamán a dřívější nadšení se ne a ne dostavit.

Kniha líčí příhody tří kamarádů (vypravěče Robbyho, Otty a Gottfrieda) a jejich dalších přátel v meziválečném Německu.Na začátku knihy slaví Robby třicet let – přežil první světovou válku i následná bouřlivá dvacátá léta, což se projevuje na jeho přístupu k životu. Momentálně má s kamarády autodílnu ale ve všeobecné bídě a chudobě se jim moc nedaří. Jejich radostí a pýchou je závodní auto Karel, v otřískané karoserii je totiž ukryt skvělý motor a baví je provokovat ostatní řidiče. Při jedné takové akci se seznámí s Patricií a Robby s ní postupně začne chodit a později i žít.

Těžiště knihy tvoří všední rutina běžných dní, tedy trocha práce a večerní popíjení (rumu) v baru, ať už s kamarády nebo s prostitutkami, které zná Robby z doby, kdy se živil jako barový klavírista. Pohybujeme se tak v polosvětě lehkých dívek, barmanů, hostinských a kšeftařů, není to však ten elegantní svět známý z prvorepublikových filmů, spíše omšelost a prázdnota Bukowského. Děj provází různé příhody z dražeb, lunaparku, koňských sázek, automobilových závodů a taxikářské praxe, tyto příhody jsou až tragikomické a ilustrují všeobecnou bídu.

Kamarády drží nad vodou neutuchající duch přátelství zocelený zákopy první světové války. Bezútěšnou šeď Robbyho života prozařuje jako sluneční paprsek sbližování s Patricií, byť provázené mukami žárlivosti na její známé, přitom mu Pat říká, že nechce, aby se vzdal svých kamarádů na její úkor. Oba tvoří zvláštní dvojicí, on je otrlý válkou a krizí a ona, sice křehká ale v náhledu na život, pro Robbyho nepochopitelně, je možná cyničtější než on. Během společné dovolené u moře začne Pat chrlit krev, její tuberkulóza vysvětluje některé nálady a názory na život a smrt Robbymu důvěrné známé z války.

Zbytek léta provází bezstarostnost před podzimním odjezdem do sanatoria, na podzim a v zimě zůstává Robby sám, resp. s kamarády. Volný čas tráví v baru, kde hraje na klavír a pije, jejich dílna se dostává do existenčních problémů. Společnost se radikalizuje, politické schůze provází pouliční násilnosti a při jedné z nich zastřelí Gottfrieda, kamarádí vezmou spravedlnost do svých rukou. Dílna nakonec zkrachuje, vše rozprodají a zbyde jim jen Karel, více než auto.

Po vánocích přijde Robbymu telegraf od Pat, ať přijede a tak okamžitě vyjíždí, přestože ví, že mají peníze jen na pár dní pobytu – Otto však slibuje, že peníze sežene. Pobyt v sanatoriu provází podivná rozpustilost čekajících na smrt, kdy už je (skoro) vše dovoleno. Pat je šťastná, že je tam Robby s ní, už ví, co ji čeká ale poslední dny si chce užít. Od Otty přijdou peníze a Robby pochopí, že prodal Karla, díky tomu ale vydrží s Pat až do její smrti.

Hrdinové žijí ze dne na den a v mnohém mi to připomnělo „A bude hůř“ nebo Bukowského. Jenže ten takhle žil ze své vlastní volby, kdežto postavy z knihy a další miliony lidí takhle žili z donucení, každopádně je to život tak nějak prázdný. Děj se sice odehrává v relativně atraktivním prostředí automobilové dílny a nočních barů, ale není to veselé, převažuje beznaděj a bída. S tím kontrastují dojemné scény s Pat, ale celkově je to selanka a zhruba v půlce mě to přestalo bavit.

Základní hodnotou knihou je kamarádství, takže třeba prodej Karla, ve své podstatě obrovská (a cynicky řečeno i zbytečná) oběť je zmíněna jednou větou, protože je to samozřejmost, kterou by udělal každý kamarád. A jen tak mimochodem by mě zajímalo, jestli je v knize vícekrát použito slovo rum nebo Patricie.

Při čtení mi to přišlo jako celkem přeceňované dílo, prim totiž hraje bída a poflakování se a na láhev rumu je vždy, ať je bída sebevětší. Nechci falešně moralizovat, jak kamarádství tak láska jsou silné pilíře proti bídě a beznaději, díky nim zůstává člověk člověkem, ale celkově mi Tři kamarádi nepřipadají jako nějaké výjimečné dílo.