DVD Brutal Assault 2014

Jako první dostávají prostor tchajvanští Chtonic. Nejdřív jsem se lekl, že je to metalcore, ale nakonec šlo o celkem svižný a hodně melodický blackmetal, místy pagan. Hudbu osvěžuje tradiční čínský strunný nástroj erhu, chytlavé melodie kláves a občasné sbory, do kterých se zapojila i kytaristka. Takže i vizuálně se bylo na co koukat, sice jsou to (black) metalová klišé, ale v pro nás neobvyklém (částečně) asijském provedení.

Následují veterání blackmetalu Venom. Papírově stejný styl jako předchozí kapela, prakticky ale zní úplně jinak, žádné klávesy ani další kudrlinky, jen střednětempá, v dobrém smyslu slova jednoduchá, místy skočná a rytmická, více thrashová než blacková „řažba“.

Čeští Modern Day Babylon hrají groove, ambient, instrumental, progressive metal, to by se až člověk skoro lekl. Ale jde o celkem zajímavou, poklidnější hudbu vhodnou na závěr dne, i když dlouho bych to asi poslouchat nedokázal.

Další den otevírají (na DVD) američtí Skeletonwitch pohybující se na pomezí death a thrash metalu, a to v jejich melodické a svižné podobě. Osobně mi to nepřijde moc zajímavé, i když melodicky pojaté pasáže nezní špatně. Ale jsou použita všechna možná klišé a vizáž potetovaných zarostlých fousatců mě spíš odpouzuje.

Rozeskákaní H2O prezentují punk/HC scénu, tyhle kapely mě povětšinou na BA nebaví, ale tohle je výjimka potvrzující pravidlo. Skladby jsou melodické, veselé a úderné – až mi připomněli doby, kdy jsem si bezstarostně pouštěl Bad Religion 🙂 Motiv od Metallicy uvedl promluvu o tom, koho všeho poslouchají a jak máme být otevření vůči různé hudbě – tímto si získali další sympatie tímto.

Nervecell je death metal z Dubaje, takže další exotika. Za mě standardní (melodický) death metal, dojde i na osvěžující (orientální) motivy, ale myslím si, že i přes spolupráci s Nile najdeme zajímavější spolky a to i u nás.

Martyrdod reprezentují švédský crust/punk. Znám crustový bordely z devadesátek, takže tahkle kombinace punku, melodického deathu nebo post HC je (pro mě stylově) nečekaná a vlastně fajn – jednu dobu jsem měl podobné emo HC plochy rád.

Finské zběsilce Impaled Nazarene jsem si kdysi zařadil jako chytlavý mix blacku a grindu s charakteristickým ječákem. První skladba mě trochu zklamala, čekal jsem větší jízdu, ale druhý song z kultovní Suomi Finland Perkele dostal publikum (místy) do varu a extáze, otvírák tehdejší novinky (a další skladby) taky jedou více než slušně, takže nakonec vlastně musím hodnotit kladně.

Němečtí thrashový veterání Sodom šli vždycky mimo mě, ale řažba je to výživná – jednoduchá, úderná, účiná. Takže mě ukázka jejich vystoupení docela zaujala.

Závěr DVD patří deathovým Krabathor, což byl jejich reunion po skoro dvaceti letech a celý záznam tuším vyšel i na DVD. Brunovi a spol to šlape výborně, o to nejde, a když návrat, tak na brutalu, ale pořád mi přijde, že v tomto případě nostalgie vítězí. A to přesto, že účastníkům závidím, že toto vystoupení viděli, Lies a Orthodox jsou (pro mě) výjimeční desky…