DVD Brutal Assault 2012

Středa

Začátek patří dvojici českých kapel, žánrově stojících na opačné straně spektra, ale obě patří k nejlepším na české scéně a obě hodně respektuji – po grindové brusce Ingrowing následují Forgotten Silence, se skvěle gradovanou atmosférou.

Čtvrtek

Čtvrtek zahajují švédští goregrindeři General Surgery, kteří mě, byť celí od krve, svým celkem členitým songem moc nezaujali. O něco bližší jsou mi melodic deatheři The Black Dahlia Murder, sice je běžně neposlouchám, ale nezní špatně. Lock Up je standardní HC hopsačka stojící úplně mimo můj zájem, oproti tomu doomaři Swallow The Sun přináší krásnou atmosféru těžící z ženského zpěvu i murmuru; poklidné pasáže střídají přitlačení na pilu a vůbec to nezní špatně. A blížíme se k finále večera, to představují elektro black „veteráni“ Samael, a také nezní špatně, elektronické rytmy stojí za to. Závěrečný Arcturus jsem kdysi poslouchal, ale vůbec si je nevybavím. Teď mě však překvapil jak zajímavý zpěv tak i podivné a netradiční vyznění, zajímavé melodie i harmonie…

Pátek

Pátek otevírá typická dopolední HC hopsačka Bleed From Within, následují mě neznámí melodic deathový Norther a moji oblíbenci, norští blackeři Kampfar. Denní světlo jim nesluší ale pořád je to lepší než v roce 2019, kdy hráli sice večer ale ve stanu, takže jsem nic neviděl ani neslyšel.

Metalcore neposlouchám, takže mi ani Darkest Hour nic neříkají, byť melodická část to celkem zachraňuje. Vallenfyre, boční projekt kytaristy Paradise Lost Gregora Mackintoshe, mě na deskách hodně zaujal a ani tady nezní špatně.

Morgoth jsou sice letití veteráni ležící dlouho u ledu, ale jejich deathmetal v pomalejším tempu, evokující místy Obituary, mě nijak zvlášť nezaujal. Opak platí o thrasherech Suicidal Angels, kteří vypadají jako staromilci, akorát mi to přišlo trochu zbytečně protahované. Od legend Napalm Death mám rád prvních cca 5 desek, jenže od té doby jde tak nějak celkově mimo mě. Prezentují se zběsile, zaujaly mě variabilní vokály, zvuk jdoucí až k noisecore a kytarista v triku Agathocles. No, možná bych i změnil názor na jejich novější tvorbu… Závěr patří kanaďanům Gorguts, ti přináší podstatné zpomalení, špínu a zatěžkané riffy a jejich atmosféra mě postupně pohltila…

Sobota

Poslední den zahajují melodici a atmosférici Belakor a zní velmi dobře.Pak dostanou prostor The Safety Fire a jejich jakýsi podivný metalcore, přesně ten, co se mi ale vůbec nelíbí. Náladu mi spraví Solstafir, další melodičtí atmosférici, nechci říct přímo doomaři – zpěvák s cigárem a flaškou na pódiu, depka a melancholie těžká… HC/punk legendám Agnostic Front jsem nikdy nepřišel na chuť a ani legendy thrashe, Sodom, mě pomalejší a zatěžkanou skladba na jejich tvorbu nenalákali.