3 sezóny v pekle
Původně publikováno v roce 2009.
„3 sezóny v pekle“ mnozí označují za nejlepší český film roku 2009, ale ve skutečnosti jde o mezinárodní projekt. Jeho děj se odehrává v Praze v letech 1946-1949 a pro mě je zajímavý tím, že je inspirován životem básníka a filosofa Egona Bondyho. Tato inspirace je však trochu problémem, protože jsem nedokázal film sledovat jako film, ale srovnával jsem ho s předlohou, totiž knihou „Prvních deset let“ a dalšími Bondyho vzpomínkami. Uvedená kniha slouží opravdu jen jako volná inspirace, použito je jen pár prvních stránek a postavy mají jiná jména. Zachována však zůstává celková atmosféra i několik detailů a příhod, ve filmu zazní i Bondyho verše.
V úvodu poznáváme 17 letého mladíka Ivana Hainze jako přesvědčeného surrealistu a komunistu. Ivan se považuje za největšího básníka, jde o mladého a sympaticky drzého rebela proti všem a všemu. Jeho rebelie se brzy otáčí i proti otci, bývalému legionáři, Ivan po pubertálních roztržkách odchází z domova. Načerno žije v komunistickém internátu mezi dělnickou mládeží a zde, jako rebel (bez příčiny) sklízí obdiv většiny obyvatel. Ale ne všech, proti Ivanovi stojí hlavně funkcionář Karel, a to kvůli vzájemným konfliktům i z principu, Ivan totiž pochází z buržoazní rodiny. Poznáváme i Ivanova přítele, malíře Hanese, ten žije v polorozpadlém skleníku. Přes něj se Ivan seznamuje s kritikem Viktorem, ten jeho první sbírku sice sepsuje ale radí mu, jak psát. To vše se odehrává na pozadí blížící se únorové revoluce, kterou Ivan nadšeně vítá.
Budovu internátu obsadí milice, Ivan se proti tomu ohradí a dostane od Karla přes držku a radu, aby se necpal tam, kam nepatří. Nyní tedy žije u Hanese a oba spí v rozbité skříni, pracují v autodílně a přežívají, jak jen to jde. Vrací se ke smetánce a jejím mejdanům, po revoluci si jsou všichni trochu blíže, protože sdílejí společné obavy. Na jednom mejdanu u Viktora se Ivan seznamuje s Janou, nymfomankou jejíž postelí prošlo mnoho mužů i žen. Jana žije v obrovském bytě po rodičích milionářích, její byt je přeplněný mnoha věcmi. Ivan se k ní stěhuje a oba se sbližují, z jeho strany nesměle, ona se však do něj zamiluje, přesto ho sexuálně provokuje i trápí, chce aby skrze utrpení psal lepší básně.
Hanes má tuberkulózu a léčí se v plicním sanatoriu, zde ho Ivan navštěvuje s pro něj typickou provokací – smí se tu kouřit? Sám však dostává předvolání na vojnu a tak se snaží simulovat psychické problémy, doktor na psychiatrii ho prokoukne, ale vzhledem k době mu nepomůže. Ivan dál žije u Jany, společně plánují útěk do Paříže a tak prodávají veškeré vybavení jednomu jejímu exmilenci. Ten však peníze nenese a nakonec se ukáže, že utekl sám. Oba jsou bez peněz a tak začnou krást v obchodech a občas i u otce, stále však žijí v surrealistickém opojení a staví se proti komunistické revoluci. Režim přitom přitvrzuje, Viktor je zatčen, Hanes umírá, otci zabírají vilu a Ivan se s ním pomalu smiřuje.
Ivan pracuje v garážích, kde se seznamuje se Skokanem (zpěvák Monkey Business M.Ruppert), ten se živí pašováním. A protože se Ivan potřebuje dostat k penězům pro převaděče, rozhodne se také pašovat. Vydává se do Vídně, přes nestřežené hranice snadno přechází, vtipně používá masku funebráka. Jeho pobyt se ale nečekaně protáhne, vojáci zatím obsadí hranice a při návratu Ivana chytí a dlouho vyslýchají. Opět se pokouší simulovat psychické problémy, ty kombinuje s drzostí, na kruté vyšetřovatele to však nefunguje. Přesto se mu podaří dostat se do Prahy, kde mu pomůže Karel a zabrání jeho odsouzení z politických důvodů. Během Ivanovi nepřítomnosti Jana magoří a je jí špatně, nakonec zjistí, že otěhotněla a pomoc hledá u Ivanova otce. V závěru se Ivan ocitá v blázinci s vězeňským režimem, na návštěvu za ním chodí otec a přináší mu pohlednici od Jany z Paříže, na které mu oznamuje narození syna.
Atmosféra filmu 3 sezóny v pekle se mi líbí a děj provází nenápadný zlom od rozjásanosti po pád na hubu. Doba působí autenticky a bez přikrašlování ať na jednu či druhou stranu, připadá mi realistická, resp. uvěřitelná oproti zažitým jednostranným pohledům. Tomu napomáhá množství dobových kulis, kostýmů i reálií, zpracování filmu je vizuálně bohaté až výpravné, dojde na davové scény, velkolepé obrazy i komorní situace.
To, že jde o mezinárodní projekt je nejlépe vidět na hercích, kromě Čechů si v něm zahráli i Poláci a Slováci. Například hlavní ženskou postavu Janu ztvárnila polská herečka Karolina Gruszka, známá i z Lynchova filmu Inland Empire, Ivanova otce, přísného vojáka a legionáře, představuje slovenský herec M.Huba. Tuto postavu korunuje krásná historka z legií o sviních Češích, jen jsem čekal, že se v ní objeví rudý komisař Hašek 🙂 Ve vedlejší roli se mihne i J.Kraus jako kritik Viktor Lukáš a hlavního hrdinu, Ivana Heinze ztvárnil dosti zajímavým způsobem K.Hádek. Ten je vždy přesvědčivý, ať už má image ulízaného frajera nebo fousatého rebela. Někdy je naivní a rozpačitý, jindy zase rozhodný, jeho vzdor je možná trochu pozérský, ale co chceme od devatenáctiletého mladíka, který nic neprožil? Bohužel se jeho vzdor ke konci filmu trochu ztrácí, jako by zmoudřel a zastárl, což je asi hlavní rozdíl oproti Bondymu a jeho mottu – bouřit se za všech okolností. Ale v detailech Ivan zůstává rebelem, jeho image doplňuje věčně zapálená cigareta a to třeba i při holení. Rozhodující je pro něj vztah s Janou, ta je v mnohém odvážnější a to, co on říká např. o morálce, to ona dělá bez hlubšího přemýšlení, intuitivně a spontánně. A možná je to i naopak, to jak ona žije si on později surrealisticky zdůvodňuje, Jana mu zkrátka dává odvahu a inspiraci. Ale i na ni dojde, třeba když sama trpí v obrovském prázdném bytě.
Jako celek vypadá film dobře, výpravně a přitom skromně a nepřeplácaně, objevují se zde dobří herci. Mám z něj až hrabalovský pocit o který se (marně) snažila filmová adaptace „Obsluhoval jsem anglického krále“, možná je to i díky existenci silné trojky Bondy-Boudník-Hrabal v padesátých letech. Jestli však film patří k tomu nejlepšímu, tak ten zbytek ani nechci vidět, toto mi připadá jako profesionálně odvedená práce, nic víc.